Článek možná někomu mluví ze srdce, možná si někdo jiný zamne ruce, rozhodně však neobsahuje celou šíři problému. Jsou zde použity citace představitelů města, některých členů orchestru, barvité střípky z jednání v restauraci. Ale chybí zde to zásadní, neopominutelné pro jakoukoliv instituci, školu nevyjímaje: technické a legislativní merito věci. Jak může být, prosím, právně ošetřeno fungování zájmové skupiny dospělých lidí pod základní školou, byť uměleckou? Kdo by nesl případnou odpovědnost za jakýkoliv problém vyskytnuvší se v souvislosti s orchestrem? Kdo zodpovídá za majetek školy užívaný orchestrem ? A nedej bože, co v případě zranění nezletilého na zájezdu orchestru? Kdo za něj nese v tu chvíli zodpovědnost? Vždyť ani jeden dospělý člen orchestru, včetně dirigenta, nemá legislativně ani právně se Základní uměleckou školou v Prachaticích vůbec nic společného a jakoukoliv zodpovědnost nenese, ani nést nemůže, přestože se akce orchestru pod křídla školy schovávají! Dochází tady k situaci, kdy škola nese odpovědnost za činy lidí k ní vlastně nijak nepatřících. A nelze všechno smést ze stolu s tím, že se nikdy nic nestalo. Kdo z těch, jež jsou citováni v onom článku, by si sám vzal takto horký brambor do ruky? Tento stav není nijak nový a měl být samozřejmě řešen už dávno, leč, světe div se, zůstalo toto na nového ředitele. A takto nepopulární krok by byl nucen nový ředitel udělat, ať by to byl kdokoliv.
Škola disponuje několika soubory, v nichž fungují výhradně žáci. Proto se naprosto logickým jeví návrh nového ředitele, aby si orchestr, v němž hraje přes 80 procent dospělých lidí, zřídil svou právnickou osobu, v tomto případě občanské sdružení a fungoval dál tak dobře jako doposud s tím, že nevyjasněné vztahy by byly tímto narovnány. V tomto světle my, zaměstnanci školy, rozhodnutí ředitele Jakuba Weisse chápeme a sdílíme.
Václav Franz, dirigent orchestru, je sám skvělý muzikant a jeho desetileté obětavé osobní nasazení v orchestru je nepopiratelné. Ani on, ani škola na druhé straně, ale nežije ve vakuu, a zvlášť při práci s dětmi je naprostá transparentnost legislativních vztahů a odpovědností, včetně právních, naprostou nutností.
Je nám líto, že článek s názvem „Dechovka dostala padáka“ vyzněl tak jednostranně, bez zjevné znalosti podstaty problému, bez snahy se s podstatou fakticky seznámit. Mnohé z nás, učitelů ZUŠ, znáte ze všech možných vystoupení, vedeme léta své soubory a těžko můžeme být podezíráni z toho, že nevíme, co mluvíme. Vypjatá emotivnost, se kterou je prezentován „padák orchestru“, je tak jen povrchní slupkou, mající zapůsobit na city nezasvěcené veřejnosti. Zasvěcení z obou stran ví své . . .

Učitelé: P. Pavelka, J. Pavelková, J. Hovorka, V. Markovcová, J. Markovec, A. Jančík, M. Mareš, J. Pešková, K. Sládková, M. Jedelská, K. Randáková, A. Parkan, L. Rolínková.