Jak jste se k této práci dostala? A co obnáší?
Abych řekla pravdu, jako slepý k houslím (smích). Původně jsem o této funkci vůbec neuvažovala. Když ale odcházel můj předchůdce, kolegové byli pro to, aby ji zastal někdo, kdo má praxi. Takže mě tak trochu natlačili, abych se přihlásila do konkurzu na tuto funkci. Předtím jsem v divadle působila jako programový pracovník, náplň práce se tak po nástupu do této funkce dost změnila. Jako dramaturg jsem se totiž věnovala jen kultuře. Užívala jsem si výběr programů, starala jsem se ale také třeba o předplatné a produkci akcí. Ředitelka už ale nemá na starost jen vlastní kulturu. Musí zajišťovat i provoz všech dalších zařízení, která pod nás spadají. Například radničního sálu, sklepů společenského sálu Národního domu, galerií, vyhlídkové věže kostela či infocentra. Samozřejmě, že k této práci se váže i řešení provozních záležitostí či případných kolaudačních závad nových provozů a pod. Pravidelně sepisuji i úřední zprávy a hodnocení pro Město, které nás zřizuje.

Najdete si tedy čas pro návštěvu připravených kulturních akcí? A jaké jsou u diváků nejoblíbenější?
Podle mě je povinností kulturního pracovníka shlédnout představení, které připravuje. A to už jen z toho hlediska, aby dokázal posoudit představení či, jaký má ohlas u diváků. Nejinak je to se mnou, a proto na žádném nechybím. A co se týče oblíbených představení. Pochopitelně, že divácky nejoblíbenější jsou komedie. Nemusíme se ale bát uvést rovněž něco náročnějšího. Naši diváci, a to i z pohledu vystupujících, jsou doopravdy na úrovni, můžeme se pyšnit vychovaným a chytrým publikem.

Co podle vás kultuře v Prachaticích schází a čím se naopak můžeme pochlubit?
Z mého pohledu jí schází dostatek návštěvníků i financí Nemyslím to ale tak, že by návštěvníků na naše kulturní akce chodilo málo. Máme dvě řady divadelního předplatného a ty jsou vždy vyprodány. Jsme ale malé divadlo, poměrně vzdálené od Prahy, a tak si nemůžeme dovolit vyloženě nákladná představení. Nemáme tak velkou kapacitu a pro diváky by vstupenky na taková představení byly příliš drahé. Určitě nám schází velké technické zázemí a hlavně rozměrově je jeviště malé. Naopak se zase můžeme pochlubit tím, že divadlo bylo nedávno zrekonstruováno, což je v současné době úžasné. A jak už jsem zmínila chlubit se můžeme i naším výborným publikem, za kterým i soubory jezdí rády.

V Prachaticích se prezentovalo už mnoho umělců. Kdo vás osobně nejvíce zaujal?
To je hrozně těžká otázka, protože zaručeně na někoho zapomenu (smích). A kdybych měla vzpomenout všechny, popsala by se celá stránka. V poslední době se mi líbila snad všechna představení. Velmi mě zaujala například Linda Rybová v Africké královně, vzpomenout musím určitě Báru Hrzánovou v představení Hrdý Budžes, které jsme reprízovali třikrát, či dříve třeba Elišku Balzerovou v představení Můj báječný rozvod. Co mě nadchlo, je i balet. A nejen mě. Když jsme ho loni zařadili do naší nabídky předplatného, úžasné ohlasy byly i od samotných diváků. Bohužel třeba oproti Jihočeskému divadlu v Českých Budějovicích nemáme dostatečné pódium. Galavečer, který připravujeme, tak bude o jednotlivých výstupech, ne o celém představení.

Koho byste v Prachaticích ještě ráda přivítala?
Ani na tuto otázku není jednoduché odpovědět. Rádi bychom přivítali mnoho herců, ale bohužel to v některých případech nejde. Například nedávno se nám podařilo přemluvit Květu Fialovou, která zájezdová představení moc jezdit nechce, a přesto se nám podařilo získat příslib na úžasné představení Herold a Maud. Bohužel, nakonec jsme narazili na technické možnosti. A tak je to i z jinými osobnostmi.

Hodně se mluví o mladých kapelách. Co říkáte tomu, že nemohou hrát v Celticu? A je nějaká alternativa?
Z naší strany se v tomto případě snažíme o spolupráci. Proto jsme se před lety dobrovolně spojili s mladými, kteří svou vlastní dramaturgii mohou předvést při Mezibránách. Ti jsou hlavním hnacím motorem celé akce. A my jsme za to rádi. Je skvělé, že jen nesedí a nebrblají, ale kulturu pro sebe sami dělají. Nicméně my jim můžeme v průběhu roku nabídnout pouze prostory společenského sálu Národního domu. A to pro ně asi není to pravé prostředí. Myslím si, že by bylo dobré, kdyby se mohli do Celticu živé kapely vrátit a snažit vyřešit tento problém, například odhlučněním Celticu.

Jak se vám líbí opravené historické centrum a láká turisty?
Rozhodně ano. Turisté mluví o Prachaticích jako o krásném městě. Dokonce jsem slyšela i ohlasy, že je ještě krásnější než Český Krumlov. Máme co nabídnout. Město navíc o památky dobře pečuje. A mně osobně se líbí, že péče není vidět jen v samotném centru, ale rovněž i v okrajových částech města.