Jako vedoucí pracoviště ale nemá na starosti jen administrativu, organizuje nejrůznější akce a vede i několik kroužků. Z nich si největší oblibu u dětí získal Rope skipping. Sport, při kterém děti skáčou přes švihadlo, jim přinesl i několik ocenění z celorepublikových soutěží.

Kdy jste se rozhodla, že práce s lidmi bude pro vás ta pravá?
Co si pamatuji, vždy jsem chtěla pracovat s dětmi. Po gymnáziu jsem se rozhodla studovat na pedagogické fakultě. Už v té době jsem externě pracovala v netolickém domečku. Takže práce s ostatními lidmi, myslím dospěláky (smích), se tak k tomu přidala. Kontakt s rodiči k práci pedagoga prostě patří. Ze začátku jsem vedla několik kroužků, například pěvecký, a měla na starosti také pořádání táborů. V mém případě nejdříve příměstských. Když jsem v roce 2005 do domečku nastoupila jako pedagog volného času, rozjely se další kroužky a pobytové tábory i na Lipně. O tři roky později, kdy z funkce vedoucí odešla má předchůdkyně, jsem nastoupila na její místo já.

Pokud byste měla porovnat práci řadového pedagoga a vedoucího pracoviště, v čem se nejvíce liší?
Určitě to bude v administrativě, té mám nyní mnohem více. Dále musím přemýšlet, kde seženeme peníze na naše aktivity. I když je pracoviště zřízeno Jihočeským krajem a většina peněz jde tedy od něho, na některé akce sháníme finance i z jiných zdrojů. Pochopitelně, že vítáme i dary hmotné, které nám věnují lidé. A rozhodně si vážíme jejich pomoci při pořádání nejrůznějších akcí. Práce vedoucího pracoviště ale sebou nese hlavně větší zodpovědnost.

Snažíte se jako mladá vedoucí přinést na pracoviště i nějaké novinky?
Domeček v posledních letech nakoupil trendy pomůcky. Z nich si děti velmi oblíbily virtuální hry. Dnes si ale mohou hrát i s nejrůznějšími balančními pomůckami nebo prolézačkami. Také se snažíme nabízet stále nové aktivity, jako je např. letošní nově otevřený kroužek keramiky.

Má podle vás žena vedoucí v něčem těžší práci, než muž? A jak je to s respektem?
Řekla bych, že v některých situacích může mít žena nevýhodu. V jiných je to ale zase naopak. Myslím, že to nejlépe vysvětlí heslo s úsměvem jde všechno líp. A co se týče respektu? Na začátku kroužku, tábora nebo jakéhokoli delší akce si s dětmi stanovíme jasná pravidla a důsledky, co bude, když se pravidla nebudou dodržovat. Pravidla dodržuji i já. Například pozdní příchod se odčiní „sklapovačkami“. Mimochodem taky už jsem cvičila (smích). Jakmile pravidla dodržují obě strany, je to přirozené a předejde se tak spoustě dalších problémů.

Je v nabídce domečku ještě něco navíc, než aktivity v rámci kroužků a tradiční akce?
Kroužky se na začátku školního roku otevírají s tím, že jejich náplň je jasně daná. Když ale chceme reagovat na konkrétní situaci, která nastane, věnujeme se při nich i jiným věcem. Na veřejnosti se třeba nedávno objevily informace o muži, který lákal děti do auta. My se tak s nimi bavíme o tom, jak by se měly chovat, když na někoho takového narazí. Nejde ale o jedinou preventivní akci. Od konce listopadu začnou kurzy první pomoci. Zúčastnit se jich mohou hlavně dospělí. Zábavu si pak chceme užít v lednu. Plánujeme totiž dětský karneval i maškarní ples pro dospělé.

Od roku 2009 se v nabídce domečku objevil i kroužek Rope skipping. Jak je oblíbený dnes?
Musím říct, že velmi. Zpočátku jsme se tomuto sportu věnovali jen v rámci jiných kroužků netolického domečku. Když se otevřel jako kroužek samostatně, postupně si získával velkou oblibu. Začínali jsme skákat se třinácti dětmi, dnes jich je přes padesát. Skáčou nejen děti ze ZŠ Lhenice, ale i předškoláci z tamní školky. Před dvěma lety jsme se zúčastnili naší první celorepublikové soutěže a odvezli jsme si druhé místo. Na této soutěži děti skákaly přes jedno dlouhé švihadlo. Letos v červnu jsme byli na soutěži v Jihlavě, kde se utkala čtyřčlenná družstva. Odvezli jsme si několik vítězných medailí napříč věkovými kategoriemi.

Eva Vinciková:
Narodila se v roce 1984 v Prachaticích. Po splnění povinné školní docházky studovala na Gymnáziu v Prachaticích, následně na vysoké škole v Českých Budějovicích, a to fakultu pedagogickou. Pro práci s lidmi se ji hodil i tříletý kurz pod olomouckou univerzitou s názvem Dokážeš to? V roce 2005 nastoupila na pracoviště netolického DDM jako pedagog volného času, od podzimu roku 2008 je jeho vedoucí.