Dnes odpovídá student písecké Ondříčkovy filmové akademie a kytarista prachatické skupiny Black Spirit Rose Marek Štěpánek. Málokdo ví, že se kromě hudby zabýváš filmem a dokonce ho i studuješ. Co tě vedlo k takovému výběru povolání? Tak mě film vlastně bavil odmala. Vždycky mě zajímalo, jak funguje. A na gymnáziu jsem trochu fotil, později mi naši koupili kameru a já začal točit takové kratičké filmy. Když na to teď vzpomínám, už vím, že to vlastně vůbec filmy nebyly a nevím, jakým slovem bych to nazval dneska. Bylo to takové hledání. Samozřejmě jsem v té době vůbec nic o tvorbě filmu nevěděl. Měli jsme sice scénáře, ale když bych si teď ty filmy pustil, asi bych se u toho celou dobu smál. Jenže později ses dostal na akademii a začal to s filmem myslet vážně. Teď se zabýváš střihem. Není to příliš jednotvárná práce? Tak je pravda, že u těch prvních filmů jsem dělal režiséra, kameramana a střihače v jedné osobě. Jenže v těch pokusech to také bylo hodně o střihu. A postupem času mě začalo mnohem více bavit tvořit z už natočeného materiálu. Jednotvárná práce to rozhodně není. O práci střihače by se vlastně dalo říci, že kdyby byl ten materiál natočený přesně podle scénáře, jak si představuje režisér, stačilo by poskládat obrazy jen za sebe a film by byl na světě i bez střihače. Tak to ale nechodí a ne vždycky se vše podaří natočit tak, jak by si režisér přál. V tu chvíli přichází na řadu střihač, aby si poradil s tím materiálem, který má, a zkusil něco vykouzlit. A jak se vlastně pozná dobrý střihač? Každý si pamatuje alespoň pár známých režisérů, ale střihače nikdo příliš nesleduje. Jaké vlastnosti má mít střih, aby byl dobrý? V každém filmu jde především o tempo a rytmus. Když člověk nějaký film sleduje, měl by střih fungovat takovým způsobem, aby divákovi umožnil dobře film sledovat, to znamená, aby ho vtáhl do děje. Samozřejmě to nemusí znamenat jen to, aby si člověk střihu nevšímal. Střih může být i záměrně nepříliš plynulý, každopádně by měl ale diváka do děje vtahovat. Někdy se to nepodaří ani v případě, že je střih dobrý. Ono totiž závisí i na mnoha dalších aspektech filmu. Ale je pravda, že střihač bývá většinou v pozadí a dělá takovou tu „černou” práci, která je ale hrozně zajímavá. Mluvil jsi o tempu a rytmu. Asi to tedy hodně souvisí s hudbou. Zajímáš se jako muzikant třeba také o filmovou hudbu? Abych pravdu řekl, tak ani moc ne. Když je ale hudba dobře vybrána, ještě celkovou atmosféru podtrhne a film vylepší. To ve svých filmech zvládá bezvadně Stanley Kubrick, kterého mám moc rád. Mě osobně spíše zajímá metoda střihů přenesená z filmu do hudby nebo třeba do literatury, kde jí fascinujícím způsobem používal například William Seward Burroughs. Nevědomky jsme se dostali k literatuře. Kolik toho přečteš a jaké knihy máš nejraději? Tak myslím, že čtu poměrně dost, i když na to není vždycky čas. Když už bych měl uvést nějaké oblíbené autory, byl to asi především Terry Pratchett. A moc se mi líbí také knížky od Haruki Murakamiho, které mám asi všechny z těch, co vyšly v češtině. Rád si ale přečtu i něco od autorů, které neznám. Tak jsem objevil třeba i Richarda Brautigana. Každý ví, že napsal „V melounovém cukru”, ale napsal i další skvělé věci. Nenapadlo tě někdy zkusit nějakou oblíbenou knihu zpracovat ve filmové podobě? To jsme právě dělali dříve, třeba jsme natočili jednu povídku od Irvina Welshe. Dneska už takové ambice nemám. Vyhovují mi nápady, které děláme ve škole s ostatními kolegy v mé skupině. Ty náměty se mi líbí, takže nemám důvod snažit se vybírat něco dalšího. Ale také neříkám, že tenhle stav potrvá věčně. Možná se v budoucnu k něčemu takovému dostanu. Určitě je spousta zajímavých knih, které by stály za zfilmování. Ale když je dobrá předloha, musí si člověk věřit, aby jí tím filmovým zpracováním spíše neublížil. Říkal jsi, že ve škole pracujete ve skupinách. Jaké filmy jste s tou tvojí natočili, a mohou je lidé v Prachaticích třeba někde vidět? Ve škole máme už dlouhou dobu zajetý tým lidí, od režiséra, přes kameramana, až po střihače. Jmenujeme se DDIY - „Don´t do it yourself”. Točíme různá videa, teď budeme natáčet klip jedné pražské kapele, ale měli jsme i dokumentární film, který byl v kině v Praze a v Brně. Ten mohli vidět i lidé v Prachaticích. Ještě letos ho chceme dát ke stažení na internet. Jednou za čas se povede zorganizovat projekce našich filmů, naposledy byly k vidění při předprogramu Mezibrán. Budu je vysílat i 17. prosince při předprogramu Zimních Mezibrán v Čajovně U hrušky. Takže tam mohou lidé zajít, pokud by nějaký film chtěli vidět. Co plánuješ do budoucna? Chtěl by ses prací střihače živit? Určitě bych moc chtěl. Pracujeme na tom už trochu s kamarády ze zmíněné skupiny. Točíme třeba krátké filmy na zakázku, prezentace firem a podobně. Takže tímhle směrem bych se rád ubíral i po škole. Ta práce mě baví, je to pořád něco jiného a člověk se při tom pořád učí. Je to neustálá improvizace s daným materiálem, nikdy se ale nic neopakuje. Kdyby to šlo a uživil bych se, tak bych v tomhle oboru pracoval moc rád.