Dnes odpovídá dlouholetý vodák a turista Josef Kouba. Štafeta je dnes v rukou dlouholetého vodního a vysokohorského turisty. Jaké jsou vaše nejoblíbenější řeky a hory? Nerad říkám, jaká řeka nebo hora je pro mě nejkrásnější, protože mám rád všechny. Každá řeka i hora má své kouzlo, v jediném roce se navíc stihnou vždy několikrát proměnit. Mění se řeky i člověk, a to, co pamatuji, je dnes zase úplně jinak. Každá řeka je něčím odlišná od té další. Líbí se mi například, že zatímco u nás teče v řekách nejvíce vody na jaře, v Alpách je největší průtok v těch nejteplejších dnech, když taje sníh z ledovců a řekou potom proudí taková nažloutlá voda. Když se tedy mluví o horách, musím říci, že mám raději Alpy, než Tatry, ale ne kvůli horám samotným, ale kvůli lidem. A z řek bych dnes dal přednost Blanici před Vltavou, která je bohužel dočista zprofanovaná a praví vodáci tam snad už ani nejezdí. Jezdí tam lidé, kteří k vodě nemají žádný vztah, jezdí se tam jen bavit, užívají si alkoholu a řeku de facto ničí. A vodáky, kteří mají řeku rádi, vlastně otráví, takže tam ani jezdit nechtějí. přijede skupina Pražáků, svážou lodě do voru, hlučí a ničí řeku. Většinou jsou to navíc lidé, kteří sedí na lodi úplně poprvé. Na druhou stranu se mi líbí chování některých firem, které těmto lidem půjčují lodě a zaměstnávají například i jakési kontrolory, kteří potom na jezech dohlížejí, zda se těm turistům něco nestane. Mluvíte ale zřejmě o Vltavě pod Vyšším Brodem. Jak vnímáte současnou situaci na Horní Vltavě u Lenory a Soumarského mostu? Vnímám to prostě tak, že je rozdíl mezi vodákem a člověkem, který si jen tak vyrazí na vodu. Dnes tam jezdí každý, kdo má ruce a nohy a půjčí mu loď. Potom to podle toho vypadá. Řeka je obležená lidmi, je kolem nepořádek. Mluví se o tom, že by mělo splouvat méně lidí a dělá se kvůli tomu spousta omezení. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby tam jezdili jen vodáci, nemusel by nikdo žádná taková opatření vydávat, protože vodáci jsou lidé, kteří přírodu milují a rozhodně by ji nikdy nechtěli nijak ničit a ubližovat jí. Také se tlačí na to, aby byly pro splouvání limity výšky hladiny, ale já vím, že když je sucho, pořádný vodák by ani neusiloval o splouvání. Jsou také dnes jiné lodě, než kdysi bývaly, jsou tvrdší a snad i trochu ničení řeky mohou napomáhat. Ale, že by kvůli tomu například vymizela perlorodka, to si nemyslím. Vždyť já pamatuji doby, kdy bylo perlorodek všude spousty, bylo jich tolik, že se z jejich lastur dokonce pálilo vápno. Jejich úbytek rozhodně nesouvisí jen s vodní turistikou, ale se spoustou dalších faktorů. A tyto faktory vodáci těžko ovlivní. Proto mám raději Blanici, kterou splouvá mnohem menší počet lodí, a která je navíc splavná jen za určitých podmínek. Když se ale tyto podmínky dostaví, například zjara, nebo po větší letní bouřce, je to krásné. Hezký úsek je jak nad přehradou, tak i pod ní, ten je ale zase splavný jen ve chvíli, kdy pouštějí dostatek vody. Vodáci ale nemají rádi příliš mnoho lidí, více jim vyhovuje, když jsou někde sami, takže pro ně je splouvání Blanice ideální. Vraťme se ale k horám, které jsou vaší další velkou láskou. Jaký je nejvyšší vrchol, který jste zdolal? Byl jsem nejvýše asi čtyři tisíce dvě stě metrů nad zemí, byl to jeden z alpských vrcholů. Nedá se ale říci, jaké hory mám nejraději. Líbila se mi i pohoří v Rumunsku nebo Jugoslávii. Když jsme tam kdysi jezdili, například na Plitvická jezera. Je zajímavé, že tehdy bylo pro nás vstupné celkem drahé, ale když jsem tam byl naposledy, bylo pořád stejné. A jak se změnily podmínky, najednou byl ten vstup téměř zadarmo. Věnujete se ještě nějakým dalším sportům? A jaký je vlastně váš vztah ke sportu jako takovému? Věnoval jsem se jen vodáctví a vysokohorské turistice, k ostatním sportům nemám příliš vřelý vztah. Vadí mi velice například hokej a fotbal, protože to už přeci není vůbec o nějakém sportu. Lidé se tam chodí akorát vyřvat a ničit zařízení stadionů a vlastně je ani nezajímá, kdo vyhrál. Sport samotný tam už je vedlejší. Jenže to věděli už ve starověkém Římě, že lidé potřebují především chléb a hry. Navíc, hokej a fotbal jsou dnes už vlastně legálním obchodem s lidmi, což mi připadá dosti zvrácené. Co tedy děláte, když je například mistrovství světa v hokeji? Celý národ se v tu dobu semkne a všichni fandí našim hráčům… Ani tehdy vás to neláká, zapnout televizi a fandit také? Budete se divit, ale neláká. A když je mistrovství světa v hokeji, dokonce vypínám i rádio. Máte v současné době nějaký cíl, kam byste se chtěl ještě podívat? A čemu se v současné době věnujete? Věnuji se především své práci, která spočívá v oceňování nemovitostí. Projektování domů je sice krásná práce, ale už se jí hodně dlouho nezabývám. I oceňování hodnoty nemovitostí je důležité. Vyhodnocujeme například ceny pozůstalostí, což je velice zajímavé, protože to napomáhá předcházet mnoha sporům. Jinak mi na sportovní aktivity nezbývá příliš sil. Přál bych si, podívat se na mnoho míst, ale fyzicky už na to nestačím. Takže si říkám, že spoustu krásných míst jsem měl již možnost spatřit a jsem spokojený. Zabývám se například tím, že jsem si pořídil převaděč diapozitivů z klasické do digitální podoby. Zjistil jsem, že je docela náročné i všechen ten materiál roztřídit, označit a uložit. Před nedávnem jsem například objevil bednu od banánů, která je plná diapozitivů, jejich třídění bude mi pravděpodobně zabere celou zimu. Není to sice tak zajímavé, jako chodit po horách, ale docela se na to těším.