Přesto jí nakonec nedělá problém se díla vzdát a je jen ráda, když si najde nového majitele. Sedmačtyřicetiletá Vendulka Crhová tvoří vitráže a šperky ze skla a minerálních kamenů.

Rodačka z Volar se začala umělecké tvorbě věnovat před 15 lety, podle jejích slov ji k tomu přivedla náhoda. „Jsem vyučená prodavačka, takže jsem nikdy nestudovala žádnou uměleckou školu. Jednou jsem si to ale chtěla vyzkoušet, šla jsem na kurz vitrážové techniky a to mě natolik uchvátilo, že jsem u toho už zůstala,” vzpomíná.

Vyrobit vitráž je přitom docela náročné. Nejprve musí Crhová nařezat sklo na jednotlivé dílky a seskládat z nich obraz, poté je obrousí, oblepí speciální páskou a nakonec pospojuje roztaveným cínem. Práce na jedné středně velké vitráži tak zabere celý den.

Přesto Crhová před třemi lety své řemeslo ještě rozšířila. Zjistila totiž, že obdobnou technikou se dají vyrábět i šperky. Nyní tedy tvoří také náhrdelníky, náušnice, brože či ozdoby do vlasů ze skla a minerálních kamenů. „Vždycky mě zajímaly drahé kameny, tak jsem vymýšlela, jak s nimi pracovat. Teď to dělám podobně jako u vitráží, oblepuji je páskou a doplňuji různými komponenty,” popisuje.

Pro výrobu těchto šperků je nejdůležitější sehnat hezké a zajímavě zbarvené kameny. Crhová proto navštěvuje různé výstavy a tam si vybírá vhodný materiál. „Naštěstí existuje spousta lidí, kteří sbírají kameny a umí je dobře opracovat,” dodává. Navíc věří v blahodárný účinek kamenů. O každém si vždy zjistí, jak funguje, k čemu pomáhá a podle toho jej doporučí zákazníkům. Když měla například její dcera problémy kvůli nedostatku železa, vyrobila jí šperk s hematitem.

Na své vitráže a šperky využívá Crhová celou řadu motivů. Má ráda andělíčky, ale inspiraci si bere i z běžných věcí kolem sebe. Mnohdy sleduje práci ostatních tvůrců, šperky lidí na ulici a když jde kolem kostela, kouká jen na vitrážová okna. „Záleží ale také na tom, co zrovna dělám. U vitráží si musím předem motiv vymyslet a rozkreslit, ale u šperků často funguje okamžitá inspirace, jen si sednu, tvořím a něco z toho přirozeně vzniká,” doplňuje.
Obvykle pracuje doma ve své malé dílně, v zimních měsících tam však bývá chladno, takže nyní se přestěhovala do kuchyně. Každý výrobek jí přiroste k srdci, protože s ním stráví několik hodin. Přesto jí nedělá problém se jej nakonec vzdát. „Pro mě je naopak hezké, když si věc najde svého majitele, když si ji někdo koupí a já můžu začít dělat něco úplně jiného,” říká.

Navíc ji velmi těší , když občas své výrobky spatří i na náhodných kolemjdoucích. Nosí je samozřejmě i ona sama a členové její rodiny. „Naštěstí se jim líbí, takže je nemusím nutit,” směje se.

S řemeslem podle ní může začít každý. Je třeba jen trochu zručnosti. Crhová dokonce pořádá kurzy a tvůrčí dílny, kde si zájemci mohou vyzkoušet základní techniku. „Mám zkušenost, že to zvládají i malé děti. Pak jde ale spíš o to, jestli k tomu mají vztah a nápady,” dodává s tím, že je také třeba připravit se na drobná zranění, bez občasného pořezání od skla se zkrátka tvorba vitráží neobejde.

Sama Crhová je v současné době se svou živností spokojená a měnit rozhodně nehodlá. Ráda by se dokonce ještě zdokonalila. „V lednu začnu chodit na kurz práce se stříbrem, protože se chci naučit dělat drobnější věci. Moje současná technika je přeci jenom na mohutnější výrobky a někteří lidé velké šperky nosit nechtějí,” vysvětluje.