To je do jedné krátké věty shrnutý důvod, proč se skauti z Vimperka a Volar každoročně právě v tento den vydávají na vrcholek Boubína, aby si připomněli události, jež ve svém důsledku vedly v pořadí k již třetímu obnovení jejich organizace. A jak běží čas, ubývá i těch, kteří si význam tohoto výročí v plné míře uvědomují. Vždyť dnes jsou již ve vedení oddílů mnohdy skauti a skautky, kteří se narodili až po zmíněném roce. „Je to vlastně za celou stoletou tradici českého skautingu teprve podruhé, kdy oddíly vedou ti, kteří v nepřerušené řadě prošli všechny skautské stupně od věku vlčat či světlušek po věk skautský, roverský až na pozici vedoucího oddílu. Jestliže před druhou světovou válkou u nás skauti fungovali téměř třicet let, po ní a za Pražského jara to byla pouze jen dvou či tříletá období, a to ještě v okleštěné formě“, připomněla osudy organizace během minulého století Jana Vaverová, mezi skauty přezdívaná Pírko. I ona totiž patří mezi ty, kteří do skautského oddílu přišli v dětském věku, a dnes po složení patřičných zkoušek se podílí na jeho vedení. Stejně jako v celé republice si i skauti pod Boubínem připomínají sto let od vzniku organizace, i když na Šumavě se kluci a holky s lilií na košili objevili až mnohem později. Jak prozradila Pírko, v samotném Vimperku se skauting objevil až po roce 1945, když do dříve převážně německého města přišli Češi. Po třech letech byli i zde skautské oddíly násilně rozpuštěny a jejich majetek zabaven. Po dvouletém vydechnutí v závěru šedesátých let došlo k obnovení činnosti hned po 17. listopadu 1989 a první oddíl začal na Vimpersku naplno pracovat již v lednu roku následujícího. Z původně čtyř skautských středisek v prachatickém okrese dnes fungují dvě a to vedle Vimperka, kam spadá i volarský oddíl, ještě v Prachaticích. Ve Strážném či ve Vacově se oddíly i přes zájem dětí udržet nepodařilo. Stejně jako dnes totiž chyběli nadšenci, kteří by věnovali ročně stovky hodin bezplatné práci v poměrně složité a náročné oblasti, jakou výchova dětí bezesporu je. „Nedávno jsme darem dostali skautskou košili, kterou nosili skauti tady ve Vimperku po válce. Je to tedy vlastně jedna z nejstarších připomínek vimperského skautingu. K tomu jsme dostali další věci z let následujících, jako oběžníky či skautskou průkazku. Dodnes žije ve Vimperku ještě několik babiček a dědečků, kteří v těch letech skautovali,“ vrátila se ke skautské historii Jana Vaverová s tím, že darování oněch skautských relikvií bylo impulzem k naplánování skautského večera, kterým by se připojili k celorepublikovým oslavám junáckého století a tam chtějí všechny pamětníky pozvat. Ke skautskému srazu na Boubíně vedle zpěvu skautské hymny a jiných více či méně tradičních skautských rituálů patří i jeden, který zas tak obvyklý není. Každoročně zde totiž dnes již sedmnáctiletá skautka Bety dostane hobla, neb se narodila právě v tento den. A na otázku, zda jí nevadí, že vlastně každý rok slaví narozeniny stejně, odpověděla, že je fajn být právě o narozeninách s lidmi, které má ráda a kterých si váží. Jaroslav Pulkrábek