Od té doby tak začala dohlížet na zařízení, které fungovalo již od roku 1998, a to na Charitní domov svatého Dominika Savia pro matky s dětmi. Služby Farní charity se ale dnes velmi rozšířily. Pod křídly má tak i například Dům svatého Petra v Záblatí a další projekty, které se od doby jejího nastoupení pod charitou uskutečnily. Jak začala vaše práce na pozici ředitelky Farní charity a s jakou představou jste na tuto pozici nastupovala? Začala potom, co jsem ukončila spolupráci s husineckou mládežnickou organizací YMCA, kde jsem působila jako sekretář. V této pozici jsem pracovala hlavně s dětmi. Vedla jsem tak kluby a nebo měla na starosti pořádání táborů. U výběrového řízení na ředitelku Farní charity jsem pak podstoupila pohovor, kde jsem navrhla změny, které by se v charitě mohly uskutečnit. A po mém přijetí se tak i stalo. Má představa byla hlavně o tom, zpřístupnit azylový dům pro matky s dětmi více veřejnosti. A i přes to, že toto místo není zrovna veřejností moc oblíbené, se nám to celkem povedlo. Zapracovali jsme i na jeho podobě. Finanční prostředky, které jsme tehdy získali z adventního koncertu pořádaného Českou televizí, jsme použili na vnitřní vybavení. A to proto, aby zařízení nevypadalo tak pochmurně. Co obnáší práce ředitelky Farní charity? Je pravda, že už tolik nezajišťuji provoz zařízení. Mým úkolem je především získávat finance a pracovat na nových projektech, čímž i nadále rozvíjet služby Farní charity. Co pro vás představuje největší problém v této oblasti. Je to získávání finančních prostředků? A je podle vás charita dostatečně podporovaná a ceněná? Získávat peníze rozhodně není jednoduché, a to nejen pro nás. Každý se s tím musí potýkat, ať už jde o tato zařízení či o podnikatele. Oproti jiným službám, jsou ale ty naše trošku zvláštní. Naší prioritou je především prevence A co se týče peněz, je také levnější než následná péče. A k tomu se tak staví stát i Evropská unie. Naše aktivity jsou tak mimo jiné podpořené právě penězi z Evropské unie. Ta nám finančně pomáhá při realizování nejrůznějších projektů. Celkem vysokou částku získáváme ale i od města Prachatice. S jakými lidmi se pracovníci farní charity setkávají? Azylový dům v Prachaticích slouží matkám s dětmi. Ty samozřejmě pocházejí z různého prostředí. Některé se k nám dostávají dokonce i z jiných azylových domů. Nejčastěji jsou tady pak proto, že mají třeba dluhy a nebo problémy s otci svých dětí. A musím přiznat, že v tom druhém případě jsme zaznamenali i několik vyhrocených situací. Naštěstí máme ale výbornou spolupráci s Městskou policií v Prachaticích, která nám v těchto momentech pomáhá. Jinak pomáháme i rodinám, které se ocitly v hmotné nouzi. Od roku 2006 mohou využít náš projekt Charitní šatník, potravinový servis či náš terénní program Most naděje. V rámci celého okresu při něm poskytujeme sociální poradenství. Radíme jim v oblasti zaměstnání, sociálního zabezpečení či v dluhové problematice. Někdy jim pomáháme i s komunikací s úřady. Z dalších projektů, jež se pod charitou uskutečnily, je to i Duhová bublina, kdy jsme rodinám rozdávali hygienické balíčky. Od září letošního roku jsme pak spustili projekt Opus Prachatice, který je zaměřený na zvýšení šancí na získání zaměstnání pro některé cílové skupiny. Váží si lidé toho, že jim dáte druhou šanci a poskytnete jim dostatek času na vyřešení svých problémů? To je hrozně individuální. Samozřejmě jsou někteří, kteří naše služby, při nichž jim věnujeme hodně času a síly, zneužijí. A pak jsme zklamaní. Při své práci ale musíme vidět jednotlivé lidi. A když někdo chce skutečně pomoci a nám se to podaří, je to doopravdy skvělý pocit. Tato zpětná vazba nám také dokazuje, že naše práce, nebo spíše poslání, má smysl.