Policejní statistiky jsou jedna věc, osobní zkušenosti lidí s chováním Romů ve Vimperku druhá, možná mnohem podstatnější než řeč čísel. Svědčí o tom i osobní zážitek z přepadení, kterému se Václav Kukačka naštěstí ubránil, ale jen díky svým zkušenostem z působení v armádě a v zahraničních misích. Útočník si už odpykává vyměřený trest.

Podle Václava Kukačky je teď možná víc než kdy dřív důležité, aby se lidé přestali bát nahlásit i ty nejdrobnější přestupky. „Já jsem jeden z mála, který se nebál ani útočníka, ani jeho výhrůžek a msty ostatních a podal jsem trestní oznámení,“ zdůraznil Václav Kukačka. Netečnost a obavy ostatních vůči chování útočníka mu jen pomohly. „Přestože tu všichni věděli, že tu předtím někde ukradl kdeco za pár stovek, jinde vlezl lidem do auta, nebo když mu byla zima, zalezl do krámu. Nikdo s tím nechtěl nic dělat, aby neměl problémy. Když dojde na lámání chleba, před soudem je vlastně bezúhonný, protože předtím nikdo nic nenahlásil,“ dodal. Příliš lichotivý nebyl ani na adresu městských strážníků, kteří k jeho napadení před rokem a půl přijeli. „Dorazili na zavolání až za hodnou chvíli. Ale horší bylo, že ten útočník byl neustále na dosah ode mne, nikdo ho neprohledal, nikdo nelegitimoval, nezajistil, a ještě mi vyhrožoval, jak si mě najde. A samozřejmě vykřikoval, jak je diskriminujeme,“ dodal.

„Je plno věcí, které lidi ani nehlásí, protože jim Romové vyhrožují a lidi mají prostě strach. Četl jsem, co psal Deník, a mrzí mě některá vyjádření radnice, jakoby ani nevěděli, co se tu děje.“ Václav Kukačka


Václav Kukačka, který se před rokem a půl ubránil přepadení, sám zpacifikoval pachatele a ustál i výhrůžky, tvrdí, že situace se ve městě spíš zhoršuje. I když jsou podle něho na vině spíše naplaveniny, než místní Romové. „Je třeba u lidí vypěstovat vědomí, že když přijdou třeba za městským strážníkem, neuslyší, ať se mezi sebou dohodnou, natož když se jedná skoro o trestný čin. Drobnostmi to začíná a násilnostmi, krádežemi, přepadeními, znásilněním to končí,” říká Václav Kukačka.

„Problémy tu byly vždycky, ale vždycky se to nějak ututlalo a hlavně to nikdo neřešil do hloubky,“ domnívá se. V radikálním řešení ultrapravicových radikálů nevidí ale nic dobrého. „S takovými lidmi se vůbec nebavím. Pětadvacet let jsem sloužil v armádě a z toho šest let jsem byl na misi při konfliktu v bývalé Jugoslávii. Vím, co může napáchat nenávist. Stačí jeden výstřel a zvedne se vlna násilí, rozdělí se to na dvě půlky a už to nikdo nedá dohromady,“ varuje před násilným řešením sporů Václav Kukačka.