Na škole docházela na taneční kroužky, moderní gymnastiku i moderní balet. Dnes už trénuje stovky dětí, a to jako choreografka Tanečního studia Crabdance, kde mimo jiné působí i jako předsedkyně a jednatel.

Kdy jste věděla, že tanec bude pro vás ten pravý?

Tancovat jsem začala již v dětství. V té době bohužel ještě neexistovaly takové možnosti jako dnes. I přesto jsem využila každé aktivity související s pohybem a tancem. Na základní škole jsem docházela na taneční kroužky, moderní gymnastiku a moderní balet. Na tyto hodiny moc ráda vzpomínám. Skrze naši taneční vedoucí a trenérku jsem dostala jako jedna z mála možnost zúčastnit se několika seminářů pod vedením sólistky Pražského baletu a dále choreografa, tanečníka a pedagoga Pavla Šmoka. Tyto lekce byly pro nás všechny velkou motivací a zážitkem. Na střední škole jsem se věnovala společenskému tanci od zaměření na latinsko-americké tance až po veškeré moderní trendové styly. V letech 2005 – 2008 jsem se přidala k taneční skupině Freedance DDM PT, kde jsem připravovala choreografie pro děti ve věku 3 – 6 let. S choreografií „Mejdan malých námořníčků“ jsme se protancovali až na Mistrovství Evropy v Chorvatsku. V roce 2008 – 2009 bylo založeno občanské sdružení, Taneční studio Crabdance, kde působím až dodnes jako předsedkyně, jednatel, trenér a choreograf stovky dětí.

Co pro vás tanec znamená?

Tanec pro mne znamená energii, životní sílu, objevování, radost, volnost vyjádření pocitů a nálad. V neposlední řadě i skvělý relax.

Jak dlouho trvá naučit se nějaký nový tanec a jaké styly jsou dnes žádané? Změnilo se to oproti minulosti?

Tanec se postupně vyvíjí stejně jako vše kolem nás v životě. Proto není možné říci: Vše umím, už se nepotřebuji nic učit. Taneční lektor musí vnímat vývoj tance, neustále se zdokonalovat, učit se do poslední chvilky a následně vše předat svým žákům – tanečníkům, jak nejlépe to umí. V dnešní době je mnoho oblíbených tanečních stylů. Mezi nejžádanější patří současný tanec – Street Dance, Hip Hop, Break Dance, ale i moderní a scénický tanec.

A jakému tanečnímu stylu se věnujete ve vašem tanečním studiu?

Věnujeme se převážně stylům Street Dance a Hip Hop, které na hodinách doplňujeme o základy baletu, výrazového tance či moderny.

Myslíte si, že byste naučila tancovat i naprosté „dřevo“?

Musím se smát, připomněly se mi úžasné zážitky s dětmi. Budete se možná divit, ale i dřevo se dá naučit tancovat styly Street Dance a Hip Hop. Nešlo by o profesionální výkon, ale o to, aby měl dotyčný sám ze sebe radost. Chce to jen nervy ze železa, smysl pro humor, velkou dávku trpělivosti a odhodlanosti. Má odpověď tedy zní ANO.

A je pro začínajícího tanečníka důležitý věk, nebo je jedno, kdy člověk začne tancovat?

Pokud se chceme stát profesionálním tanečníkem, věk hraje velkou roli. V našem případě mají děti tanec pouze jako svůj koníček. I přesto je samozřejmě velké plus, pokud tanečník navštěvuje lekce co nejdříve. U nás se dětem věnujeme již od dvou let. Na tyto hodiny dochází za doprovodu rodičů. Od tří let již zvládají hodiny samostatně. Tito maličcí tanečníci se vyučují rytmiku, balanc, koordinaci, základní prvky baletu, a to vše formou hry. Tanečník si tak prochází nauku postupně ku svému věku a je připraven na přestup do dalšího ročníku. V případě, že se dítě rozhodne začít s tancem až v pozdějším věku, není to problém. Samozřejmě však záleží na výběru tance. Například klasický balet a moderna si vyžadují výuku již od útlého věku. Vše je velmi individuální. Jsou ti, kteří musí pilně trénovat ve studiu, doma a učit se a učit se. Pak jsou tací, kteří nastoupí do lekcí až v pozdějším věku a jsou schopni dohnat ostatní tanečníky na jejich úroveň. Myslím si, že tancovat můžete začít kdykoli, pouze je důležité dbát na správný výběr stylu tance.

Máte se v tancování stále co učit a kde popřípadě berete inspiraci?

Samozřejmě, že se mám neustále co učit a objevovat. Dnešní doba nabízí neskutečnou škálu tanečních stylů, krokových variací, novinek v tanečním umění a jeho projevu. Velmi často se scházíme s odbornými lektory, kteří navštěvují naše studio a zároveň se účastníme tanečních seminářů, kde vyučují nejlepší tanečníci z ČR i zahraničí.

Věnujete se i ve volném čase tancování? Jak relaxujete?

Termín „volno“ je od dob založení Crabdancu pro mne velmi vzácný (smích). Bylo by fajn, kdyby měl týden 8 dní a z toho tři dny víkendové. Nicméně asi tuším, jak by to dopadlo. Ale pokud přeci jen relaxuji v pravém slova smyslu, tak při skvělé hudbě, u plátna se štětcem a barvami či návštěvou svých nejbližších a přátel, na které nemám tolik času, kolik bych si přála. Mnohokrát dám přednost aktivnímu relaxu, jako je pořádná lyžovačka, bruslení, návštěva nových míst po celé ČR se svou dcerou Verunkou. Tanec s dětmi je pro mne relax a zároveň náboj po celých 7 dní v týdnu.

Jak vzniká choreografie?

Věnuji se především taneční show, což je nejtěžší disciplína. Musí korespondovat název choreografie, hudba, kostýmy, taneční styl a dějová linka. Jako první vymýšlím témata pro dané kategorie. Snažím se je vybírat dětem přesně na míru. Každá kategorie se vyznačuje jinými charakterovými rysy. Někde převažují děti velice hyperaktivní, někde emočně naladěné apodobně. Po zvolení témat následuje hledání hudby. Dva měsíce poslouchám nespočetný počet skladeb všech žánrů pro pět až šest choreografií. Konečná verze namixované hudby pro danou choreografii se skládá až z třiceti skladeb a je dlouhá čtyři minuty. Pokud je hotovo, spadne mi první velký kámen ze srdce. S konečnou verzí hudby mám i jasnou představu o tanečních stylech, které použiji a zároveň o dějové lince celé choreografie. Pak nastane čas na návrhy kostýmů, které si vyžadují opět mnoho času. Snažím se je navrhnout tak, aby z nich byly děti nadšené, dobře se jim v nich tancovalo a zároveň aby podtrhly celou choreografii. Poté začíná samotná práce na zrození nové choreografie, vymýšlení nových a nových krokových variací a snaha, aby si choreografie nebyly podobné a každá z nich zanechala na publiku zcela odlišné pocity. Na nové choreografii tak pracujeme od října až po únor každý rok

Kolik studio navštěvuje dětí?

Momentálně navštěvuje Crabdance kolem sto padesáti dětiček již od 1,5 roku až po dospělé.Máte programy pouze pro děti nebo i pro dospělé?Soutěžní kategorie jsou až po dospělé. Crabdance však myslí i na pohyb a relax našich rodičů a široké veřejnosti. Ve večerních hodinách se studio Crabdance otevírá pro všechny milovníky pohybu. Čeká je power jóga s Hankou Šimákovou, kalanetika s MUDr. Ivou Diepoldovou, rehabilitační cvičení s fyzioterapeutkou Karin Štěpánovou. V dopoledních hodinách nabízíme dvakrát týdně„ Hrátky s krabíkem“ pro rodiče s dětmi a Gravidjógu s Hankou Šimákovou. V příštím měsíci připravujeme novinku, dopolední hodiny power jógy pro děti s rodiči.

Kdo se všechno na choreografiích v Crabdancu podílí?

Máme to rozdělené následovně. Nejmenší tanečníky, kategorii PIDI (3-4 roky), jsem tento rok svěřila Janě Dortové, která působila mnoho let v prachatickém Domě dětí a mládeže, jako vedoucí několika zájmových kroužků včetně zaměření na tanec. Eva Květoňová má pod vedením kategorii MINI B (5-6let), se kterou po třetí rok připravuje soutěžní choreografii. Dále je asistentkou a trenérkou u kategorie Junior A. Já osobně trénuji a připravuji choreografie pro kategorie MINI A (6-8let), DĚTI A (10-11let), B (8-9let), JUNIOR A (13-15let), B( 12-13let). Na choreografii našich nejstarších tanečníků, juniorů A se podílí naši externí tanečníci z Českých Budějovic, Martin Gálik a Tomáš Šíma.

Kdo navrhuje kostýmy?

Pro celé studio navrhuji kostýmy sama, protože se jedná o další můj velký koníček. Děti se vždy na svůj kostým maximálně těší. Je velmi důležité, aby se jim moc líbil a dobře se v něm cítily. Jejich taneční projev je pak na parketě ještě mnohem silnější.

Každý den trávíte s dětmi a musíte je něco naučit bez ohledu na to, zda mají či nemají taneční nadání. Jak to zvládáte?

Myslím si, že si málokdo umí představit, co to stojí práce a úsilí. Je fakt, že nejsme výběrové studio, a přesto se snažíme odvést co nejlepší práci a co nejlépe naše město Prachatice reprezentovat po celé České republice i zahraničí. Kolikrát je nutné přizpůsobit krokové variace dětem tak, aby to zvládly a tancovali s radostí. Snažím se však neslevovat ze svých nároků a věřím, že to za určitou dobu svou pílí a odhodlaností se vše naučit nakonec dají. Když je vše hotové, shodneme se na jediném: „ Byla to dřina, ale stálo to za to“ (smích).

Co si myslíte, že je důležité při práci s tolika dětmi?

Motivace, vzájemný respekt, dodržování daných pravidel, platných jak pro vedoucí, tak i pro děti, disciplína, zodpovědnost, spravedlnost, individuální přístup k dětem, umění naslouchat a dodávat dětem zdravé sebevědomí. Neméně důležitý je smysl pro humor, bez kterého si to neumím ani představit. Legrace je neodmyslitelnou součástí, kterou děti vyžadují a zároveň potřebují pro své vnitřní uvolnění. Jen tak jsou schopni následně plnit nároky, které se na ně kladou. Dospělí by neměli zapomínat, že byli také děti. Pokud to dokáží, mají svým způsobem vyhráno.

Co považujete za Váš dosavadní největší úspěch?

Asi očekáváte, že začnu jmenovat úspěchy v zahraničí a po celé České republice. Vítězství a ocenění jsou opravdu velmi silným a emocionálním zážitkem. Je to třešnička na dortu za odvedenou celoroční práci. To vše je však pomíjivé. Za pár let nikdo z nás nebude schopen vyjmenovat počet vítězství, ale společné a nezapomenutelné zážitky z tréninků, akcí, soustředění, ty jsou věčné. Právě tyto vzpomínky se stanou nejdůležitějšími a budou nás doprovázet celý život. To, že do Crabdancu dochází již čtvrtý rok z 90% ty samé děti, pro které jsem studio otevírala, a další jen přibývají. Největším úspěchem tedy je, že prvotní záměr projektu, vytvořit dětem zázemí, kam se rády vracejí a plní si svůj velký taneční sen, se tak zcela podařil.