Výběrové řízení na ředitelku prachatického domova seniorů jí změnilo život, přihlásila se do něj prý hlavně proto, že chtěla dělat smysluplnou práci, která by jí uspokojila a dokázala naplňovat. To se podařilo: Hana Vojtová je ředitelkou Domova seniorů Mistra Křišťana v Prachaticích již čtvrtým rokem. A i když se ke svým ideálům po zvládnutí administrativy dostala až po dvou letech, už se jí podařilo realizovat dost nápadů. „Mým hlavním cílem bylo změnit pohled pracovníků na seniory, chtěla jsem podnítit jejich snahu o získávání nových informací a stálé zlepšování péče. Domnívám se, že v sociální práci je nejdůležitější nepaušalizovat, nesnažit se přizpůsobovat klienta prostředí, ale naopak se snažit přizpůsobit jeho individuálním požadavkům. Na každého člověka by se tímto způsobem mělo pohlížet jako na jednotlivce se svou minulostí, celý domov by se potom především neměl nijak uzavírat před světem, ale naopak s ním žít v kontaktu,“ popisovala svou filozofii Hana Vojtová s tím, že mnoho z nových poznatků čerpají zaměstnanci domova i ze zahraničí. I proto se v prostorách domova podařilo realizovat na naše poměry jinak neobvyklé projekty, které by měly klientům přinášet plnohodnotnější život. Jedním z nich je například projekt „Cukrárna s knihou“, který se podařilo realizovat ve spolupráci s Městskou knihovnou Prachatice a Centrem Stroom Dub a na který má ředitelka po roce fungování jen ty nejlepší ohlasy. „Nejen, že jsme zaznamenali ohromný ohlas od našich uživatelů, ale chodí k nám jako do kavárny i obyvatelé sídliště. Navíc funguje spolupráce se zdravotně a mentálně postiženými, kteří jsou tímto způsobem také začleněni do normálního života. A my všichni se těšíme na jejich výborné cukroví,“ popisovala atmosféru v kavárně ředitelka domova. Ta ale rozhodně nikterak „nespí na vavřínech“ a snaží se realizovat i další nápady, jako například Projekt smyslové aktivizace podle Lore Wehner, kterému se v domově věnuje osm pracovníků školených rakouskými lektory a který klade při setkání s klientem důraz na prvotní kontakt a podporu jeho zvyků, nebo plánovaný projekt zahradní terapie, který by ředitelka chtěla do nabídky umístit od nového roku. Zahradní terapii by se mělo věnovat pět zaměstnanců a bude kvůli ní vybudována i zimní zahrada s vyvýšenými záhony. „Od nového roku by měl začít fungovat i Institut smyslové aktivizace, v němž se budou moci v nových způsobech péče vzdělávat i zaměstnanci jiných sociálních zařízení,“ vysvětlovala Hana Vojtová. Ta upozorňovala na to, že práce je pro ní hlavní činností, kterou by ale rozhodně nemohla v této míře vykonávat bez podpory a skvělého zázemí v rodině. Volný čas tráví především sportem, při kterém prý načerpá nejvíce energie, ráda se ale věnuje také četbě. „A protože si myslím, že člověk by se měl snažit pomáhat i jinde, před čtyřmi lety jsem na dálku adoptovala holčičku Katendy Kabaka ze Zambie. Je jí teď už patnáct, každý rok mi posílá dopisy i s fotografiemi, takže vidím jak roste a jak se snaží ve škole, a jsem ráda, že můžu pomáhat i tímto způsobem. protože vzdělání, to je pro rozvoj člověka ta nejdůležitější věc,“ uzavřela Hana Vojtová.