S přihlédnutím ke všem okolnostem dopravní nehody soudce Robert Pekárek uznal ženu vinnou z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. „Ukládá se jí nepodmíněný trest v délce deset měsíců ve věznici s dohledem a zákaz činnosti řízení všech motorových vozidle v délce trvání dva a půl roku,“ zaznělo krátce před druhou hodinou z úst Roberta Pekárka při vynesení rozsudku. K tomu ale ještě odsouzená žena musí uhradit škodu ve výši devatenáct tisíc korun České kanceláři pojistitelů, která nárok přiznala městu Prachatice za zničení jejího majetku. Poškozená rodina z Prachatic se při jednání k nároku na úhradu škody zatím nepřipojila. Léčení těžce zraněné ženy není u konce a není možné ho vyčíslit.

Při včerejším, z prosince odročeném, jednání Okresního soudu v Prachaticích, vyslechl samosoudce Robert Pekárek ženu, která v tu dobu jela za obžalovanou řidičkou, jež vážnou dopravní nehodu způsobila. „Rozhodně jsem se na auto před sebou nelepila. Nemám ráda, když se jiní řidiči lepí na mě, proto to nedělám ostatním,“ zkonstatovala svědkyně, která k soudu dorazila z Prahy. Za BMW jela svědkyně už od kruhového objezdu v červené suzuki jako druhá a nevěnovala mu příliš pozornost. Když ale auto, co bylo mezi nimi, u „Katovny“ odbočilo, pozastavila se nad tím, jak se BMW rychle vzdalovalo. A to při prvním jednání soudu obžalovaná žena zdůvodnila svou rychlost tím, že se jí červené auto takzvaně lepilo na kufr, a proto přidala plyn. Svědecká výpověď řidičky červené suzuki ale zdůvodnění vyvrátila. „Jen jsem si říkala, že si nějací mladí půjčili cizí pekáč, tak zkouší, jak jede rychle,“ uvedla svědkyně. Stejně tak obžalované přitížil záznam z kamer na jednom z domů v inkriminovaném místě, který měl soud k dispozici. Podle záznamu totiž červená suzuki přijela do zatáčky „k lipám“ až několik vteřin po osudném střetu se třemi chodci.

Soudní znalec, který byl ke včerejšímu líčení prachatického soudu také přizván jako svědek, uvedl, že vozidlo BMW jelo před střetem s chodci rychlostí blízké 80 kilometrů v hodině. Při znaleckém posudku vzal v potaz jak policejní protokol, smykové stopy na vozovce, tak fotografie z místa nehody nebo kamerový záznam. „Tuto zatáčku lze přitom za daných klimatických podmínek, kdy byla mokrá vozovka, bezpečně projet rychlostí asi 42 kilometrů v hodině,“ řekl soudní znalec. Rychlost auta se podle něj snížila brzděním a následným smykem. Do maminky a dvou dětí pak auto narazilo v rychlosti přibližně třicet dva kilometrů v hodině.

Obžalovaná žena kromě omluvného dopisu rodině u soudu neprojevila žádnou lítost, nad čímž se soudce Pekárek při odůvodnění rozsudku pozastavil. Zdůraznil také, že obžalovaná svým nezodpovědným chováním změnila osud nejen poškozené rodiny, ale i jejích příbuzných od základů. „To, že poškozená žena vaše jednání přežila, bylo tím, že jí byla poskytnuta naprosto včasná odborná pomoc. Děkujte Bohu, že poblíž bydlí lékař, jenž okamžitě přispěchal na místo a dal zraněné podle mého názoru zásadní první pomoc, která rozhodla o tom, že poškozená žena žije. Je obrovské štěstí, že si nemusíte do konce života říkat: Zabila jsem mámu od dvou dětí,“ konstatoval v závěru soudního líčení Robert Pekárek.

Následky, které při této trestné činnosti podle soudce vznikly, jsou takového charakteru, že každý, kdo je způsobí, si je musí nést sám.

I tak se soudce Pekárek držel při vynesení rozsudku u spodní hranice možného trestu. Mohl rozhodovat o odnětí svobody v rozmezí šesti měsíců až čtyř let.