U Českého Červeného kříže jste pracovala nějaký čas jako dobrovolnice. V čem tato práce spočívala?
Jako dobrovolnice jsem začala pracovat v roce 2008 v humanitární jednotce, která má za úkol pomáhat při mimořádných událostech, jako jsou například povodně a podobné katastrofy. Tato jednotka je rozdělena do týmů, které mají poskytovat různé druhy pomoci. Je tým psychosociální, technický, zdravotnický a humanitární. V současné době u nás pomáhá přes čtyřicet dobrovolníků. A já jsem začínala jako jeden z nich.

Jak se později stala dobrovolnice ředitelkou?
Na konci roku 2010 chtěla z osobních důvodů odejít bývalá ředitelka a mě spolek oslovil s nabídkou této práce. Tak jsem si řekla, že to zkusím a ředitelkou jsem vlastně od února letošního roku. Samozřejmě už jsem věděla, jak organizace funguje, ale přesto to bylo něco nového.

S čím jste do této práce šla? Máte nějaké cíle, kterých byste chtěla v budoucnu dosáhnout?
Mým cílem je, aby byla zachována činnost spolku v rozsahu, v jakém funguje dnes, v některých oblastech bych ale chtěla dosáhnout i zlepšení. Jedním z mých cílů je například snaha o větší informovanost laické veřejnosti, proto se snažím, aby o činnosti našeho spolku byli lidé informování co nejvíce prostřednictvím médií, snažíme se k tomuto účelu využívat všechna média včetně internetových sociálních sítí. Chtěla bych, aby byl spolek fungující neziskovou organizací jedenadvacátého století a aby neklesal zájem veřejnosti o humanitu, vzájemnou pomoc a dárcovství.

Mohla byste přiblížit činnost spolku i lidem, kteří o něm nikdy neslyšeli?
Já hlavně doufám, že lidí, kteří o něm nikdy neslyšeli, příliš není. Jako spolek se například snažíme o výuku první pomoci, a to od těch nejmenších dětí až po dospělé. Například chodíme na pozvání do škol, což je jedna z aktivit, kterou bych chtěla ještě rozšířit, pokud na ní získáme nějaké finance. Dále se samozřejmě zabýváme podporou dárcovství krve, zajišťujeme svozové autobusy pro dárce a řídíme činnost Klubu dárců krve. V letošním roce jsme zaregistrovali přes osmdesát prvodárců, toto číslo bych se chtěla pokusit ještě trochu navýšit. Pro seniory provozujeme také kontaktní místo U Šedého vlka, kde mohou návštěvníci posedět u čaje či kávy, přečíst si noviny nebo knihu a povídat si s pracovníky služby. A pro naše dobrovolníky pořádáme ve spolupráci s městem Prachatice také kurzy krizové připravenosti.

Mluvila jste o tom, že byste chtěla rozšířit působení na základních školách v případě, že se podaří sehnat finance. Jak je shánění financí složité?
Shánění financí je nutnost, protože na nich stojí celá naše činnost včetně provozování kontaktního místa U Šedého vlka. Já osobně bych chtěla v budoucnu docílit větší podpory naší činnosti ze strany podnikatelů. Myslím si, že podpora neziskového sektoru je i z marketingového hlediska pro podnikatele lepším tahem, než například snaha o to, mít logo v nějakém kalendáři. Myslím si, že podnikatelé by se obecně měli do financování neziskového sektoru zapojovat více.

Asi nejvíce je vaše činnost spojována se zprostředkováním možnosti dárcovství krve. Kdo se ale může dárcem krve stát?
Vlastně každý člověk mezi osmnácti a šedesáti lety, který váží alespoň padesát kilogramů a je zdravý. Zájemce o dárcovství se dostaví na transfuzní stanici do Českých Budějovic, přičemž může využít svozového autobusu, kterých jsme v letošním roce zajistili celkem třiadvacet. Na transfuzní stanici je mu po vyšetření lékaře odebráno přibližně 0,4 litru krve. Sama si myslím, že dárcovství krve je velice důležitá věc, protože takovou pomoc může jednou potřebovat každý z nás. Proto se snažíme tuto činnost všemožně propagovat a udržovat. Osobně bych si ale ještě přála, aby se k dárcovství krve odhodlalo více mladých lidí.