S jakými zkušenostmi jste nastupovala na pozici vedoucí odboru komunálních služeb a dopravy v Prachaticích?
Poté, co jsem na úřad nastoupila jako sekretářka odboru správy veřejného hospodářství, jsem vystřídala snad všechny úřednické pozice. Od bytů, nebytů, obchodů až po místo na živnostenském úřadě. Tady jsem byla vedoucí až do roku 2001. Od tohoto roku jsem byla na odboru komunálních služeb a dopravy. Tehdy pod něj spadala ještě kultura. Samostatně začal pracovat v roce 2003. Řekla bych, že od počátku jsem tak nabrala poměrně dost zkušeností.

Co má na starosti vedoucí tohoto odboru?
Odbor komunálních služeb a dopravy zahrnuje třeba oddělení bytového hospodářství, správy a údržby majetku města či silniční hospodářství. V neposlední řadě ale také dopravně správní agendu a jiné. Mojí hlavní náplní je tak především jejich koordinace. Často tak musím zavřít oči a přepnout si v hlavě na jiný program. Za léta, co jsem vedoucí odboru, jsem si ale v tomto vypracovala systém, díky kterému mohu říct, že to snad zvládám dobře (smích). Samozřejmě, že fakticky všechnu práci nedělám, z obecného hlediska se v ní ale musím vyznat. Nemohu o něčem rozhodovat, když o tom nic nevím. Pozice vedoucí kromě jiného dále zahrnuje i účetnictví. Práce je doopravdy velmi rozmanitá.

Jak tedy vypadá váš den?
Tak to je různé, můj den je ovlivněný třeba i jednáním rady města, zastupitelstva či poradou vedení a jednáním s klienty. Důležité je tak pro mě to, najít si chvilku a vše si dobře zorganizovat. Často je ale také o studiu, musím se totiž vyznat v nejnovějších vyhláškách a směrnicích. A vyznat se v nich, pro mě znamená, trávit čas v kanceláři i po pracovní době.

Při své práci se setkáváte s mnoha lidmi, jak jste na tom s komunikací?
Tak co se týká vztahů mezi kolegy, je jasné, že ne vždy jsme všichni na stejné vlně. Alespoň na počátku. O věci ale diskutujeme, takže se dobereme nějakého závěru. Jak říkám, není nad to zdravě se pohádat (smích). Podobně se snažíme řešit problémy či připomínky s lidmi, kteří navštěvují náš úřad.

Práci věnujete mnoho času, jak si ale užíváte volný čas. Co je pro vás ten správný relax?
Určitě chalupa. Mým velkým koníčkem je také sbírání starých věcí. V těch vidím opravdovou krásu. Do mé sbírky pak vybírám hlavně věci, které zapadnou do mé selské kuchyně na chalupě. Nechybí v ní tak staré hrnečky, kafemlejnky, hrnce ale také i další druhy keramiky.

Kam chodíte na takové cennosti?
Někdy ve sběrných dvorech, dále i v antikvariátech či na různých burzách. Je pravda, že se staré věci dají koupit, pro mě je ale nejdůležitější je objevovat. Tím mají pro mě cenu i z toho důvodu, že se k nim váže určitá vzpomínka. Když na to sama stačím, některé z nich i opravím, jiné zase nechám tak, jak je seženu. Všechny mi ale dělají stejnou radost. Ačkoli pro jiného mohou znamenat jen pouhé harampádí.

Máte pro ně místo?
Popravdě mám v současné době docela prostorové problémy (smích). Něco mám doma, většinu ale na chalupě.

A co vaše rodina, podporuje vás ve sběratelství?
Ano, často od nich do mé sbírky nový kousek přibude. Jen se mé dceři dříve moc nelíbilo utírat na nich prach, to dnes ale už dělat nemusí, takže tato práce je jen na mě.

Chtěla byste ještě sehnat nějaké kousky do své sbírky?
Určitě, ještě spoustu věcí bych chtěla najít. Jinak co se týče mých dalších koníčků, rozhodně mezi ně bude patří cestování. Jen se věkem trochu změnilo. Když byly děti malé, stačily nám výlety pod stan. Později už jsme cestovali k moři, dnes zase po České republice. Ze všech tras, které jsme si pro naše výlety vybrali, jsme si přivezli krásné a především vždy nové zážitky. Česká republika je na ně prostě bohatá. S cestováním je pak spojené i další moje hobby, každou neděli si nezapomenu naladit televizi na Toulavou kameru.

Máte nějaké tajné přání?
Moc se těším na roli babičky.