Vedoucí stavebně správního odboru Městského úřadu v Prachaticích Antonín Jurčo potvrdil, že jde o dva zvony z kostela sv. Petra a Pavla na hřbitově ve Starých Prachaticích. „Dodnes se zvony dochovaly v původním stavu se všemi uměleckořemeslnými detaily a jsou plně funkční,” ujistil Antonín Jurčo. Prachatičtí se o zvony náležitě starají, před třemi lety nechala radnice provést jejich očištění a konzervaci. „Zároveň jsme opravili technické vybavení zvonů. Současně byl instalován nový elektrický pohon s šetrnějším bezkontaktním přenosem hnací síly na principu magnetického polštáře, který nahradil předchozí nevhodný přímý řetězový elektrický pohon,” vysvětlil vedoucí stavebního odboru s tím, že důvodem prohlášení za kulturní památku byla původnost zvonů a jejich kvalitní datované a signované provedení, jež představuje ukázku pražského a klatovského zvonařství z 15. a 17. století Starší, menší, pozdně gotický zvon o dolním průměru 805 mm, výšce 825 mm a hmotnosti cca 400 kg pochází z roku 1496. Zhotoven byl pražským zvonařským mistrem Janem Konvarzem. Povrch zvonu je zdoben reliéfem sv. Petra v pětibokém orámování a naproti umístěným reliéfem sv. Pavla. Plášť dále obsahuje dvě řádky nápisu v linkách, obsahující informaci o letopočtu a dni provedení a o zvonaři. Větší a mladší barokní zvon odlil roku 1665 významný zvonař Štěpán Pricquey z Klatov. Dolní průměr zvonu činí 925 mm, výška 900 mm a hmotnost cca 530 kg. Povrch zvonu je bohatě zdoben, zejména pásem a prvky ornamentální výzdoby, reliéfem postav sv. Petra a sv. Pavla, reliéfem značky zvonaře v kartušovém štítku, zobrazením Kalvárie s Ježíšem Kristem na kříži, Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou. Výzdobu doplňují nápisy pojednávající o době zhotovení a zvonaři. Poslední pole zvonové stolice patřilo do první světové války nejmenšímu zvonu z roku 1839 od Karla Bellmanna z Prahy. „Ten nebyl původní, ale nahrazoval zvon dříve ukradený,” doplnil Jurčo. Místo něj byl v roce 2008 osazen nový zvon o hmotnosti 162 kg, který odlila Zvonařská dílna Tomášková-Dytrichová v Brodku u Přerova. V symbolice upomínky našich nejbližších zemřelých byl pojmenován Nejsvětější trojice.