Při ní byla vážně zraněna spolujezdkyně na zadním sedadle, která se dodnes z mnohačetných poranění léčí. Rozsudek zatím není pravomocný, protože jak odsouzený, tak státní zástupce si ponechali lhůtu na rozmyšlenou.

U Okresního soudu v Prachaticích pokračovalo včera hlavní líčení výslechem svědka dopravní nehody. Byl jím spolujezdec z protijedoucího vozidla, které obžalovaný mladík ve vypůjčeném autě minul těsně před tím, než nezvládl řízení a s vozem havaroval. Podle svědka minulo jejich vůz vozidlo řízené obžalovaným vysokou rychlostí a bylo patrné, že řidič jízdu nemá zcela pod kontrolou. „Bylo vidět, že auto jede proti nám rychle a že řidič trhá volantem. Proto jsme raději zajeli k pravému okraji vozovky v našem směru jízdy a zhruba po sto metrech za námi pak řidič havaroval. Zaujal mne výraz ve tváři řidiče, když nás míjel, usmíval se,“ uvedl před soudem svědek nehody.

Vozidlo, ve kterém seděl svědek, se okamžitě obrátilo a jelo k havarovanému vozu. „Ještě z auta jsem volal záchranku. Když jsme přišli k havarovanému autu, byla v něm na zadních sedadlech zaklíněná spolujezdkyně, řidič a spolujezdec z vozidla k němu teprve přicházeli. To mne překvapilo, nejspíš při tom, jak se vozidlo převrátilo, vypadli z auta,“ popsal dále svědek. Podle jeho slov se sice oba mladíci z havarovaného vozu snažili pomáhat při vyprošťování zaklíněné spolujezdkyně, nicméně karoserie vozu byla po havárii natolik zdeformovaná, že se jim to nepodařilo. Ze svých zkušeností řidiče záchranky pak svědek uvedl, že i přes prožitý šok bylo na obou mladících patrné, že jsou přinejmenším pod vlivem alkoholu.
Státní zástupce na základě výsledků vyšetřování a výpovědí v rámci hlavního líčení navrhl pro obžalovaného nepodmíněný trest s výkonem ve věznici s dohledem. „Je nesporné, že to byl obžalovaný, který řídil nepřiměřenou rychlostí vozidlo bez řidičského oprávnění, navíc pod vlivem alkoholu a omamných a psychotropních látek. Svým nezodpovědným přístupem způsobil dopravní nehodu a spolujezdkyni vážná poranění,“ uvedl v závěrečné řeči státní zástupce Josef Fraško.

Právo závěrečného vyjádření využil i obžalovaný mladík, který do té doby v rámci hlavního líčení jinak nevypovídal. „Chtěl bych jenom říct, že mi to líto, už bych to nikdy neudělal,“ zakončil svá slova před soudem obžalovaný devatenáctiletý mladík.

Podle samosoudce Roberta Pekárka, který následně při čtení rozsudku shrnul celou událost a okolnosti nehody i jednání obžalovaného, se tento dopustil přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (podle §147, odstavec 1a 2 Trestního zákoníku) a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky (podle §274, odstavec 1, 2 písmena a Trestního zákoníku). „A za to se odsuzuje podle §147 odstavec 2 Trestního zákoníku za použití §43 odstavec 1 Trestního zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §56 odstavec 3 Trestního zákoníku se pro výkon zařazuje do věznice s dohledem. Podle §7š odstavec 1,3 Trestního zákoníku se mu ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu tří let,“ přečetl Robert Pekárek rozsudek.

V následující řeči se pak Pekárek obrátil k obžalovanému s odůvodněním rozsudku. „Pokud se týká skutkových okolností, skutkový stav byl dokázán bez problémů. Obžalovaný v přípravném řízení na rozdíl od hlavního líčení popsal, co se stalo a jak se nehoda udála i to, jakým způsobem se bohužel choval i před dopravní nehodou, tedy požívání alkoholu a kouření marihuany. Dnes slyšený svědek uvedl další podstatné okolnosti. Pokud se týká právní kvalifikace jednání obžalovaného, újma na zdraví, kterou utrpěla spolujezdkyně, je zcela jistě těžkou újmou na zdraví a její léčení dodnes probíhá s tím, že není jisté, zda nebude trpět trvalými následky. Znamená to zcela jasně naplnění skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle příslušného paragrafového znění,“ uvedl Pekárek.

V případě přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, u obžalovaného se objevila hned dvě, a to alkoholem a omamnými a psychotropními látkami. „Mám za to, že jak alkohol, tak marihuana měly takové negativní účinky na organismus obžalovaného, že vylučovaly možnost bezpečného ovládání motorového vozidla. Tím obžalovaný naplnil i skutkovou podstatu přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky,“ doplnil soudce s tím, že negativní ovlivnění schopností bezpečně řídit motorové vozidlo alkoholem a návykovými látkami potvrdil i soudní znalec.

Nejpodstatnější úvahy byly ze strany Roberta Pekárka směřovány k ukládanému druhu trestu. „Ať dělám, co dělám, výraznější polehčující okolnosti v případě obžalovaného nenacházím. Není možné usednout za volant, pokud nevlastním řidičský průkaz, nemohu usednout za volant vozidla, pokud si předtím vykouřím marihuanu, vypiji tvrdý alkohol a dorazím to pivem. Takto se není možné chovat,“ zdůraznil Pekárek. Jakkoli se vše řečené a výsledný rozsudek může jevit jako přísný, může podle soudce obžalovaný děkovat Bohu, že na spolujezdkyně nehodu vůbec přežila. „Poškozená utrpěla tak závažná poranění, která v jiných případech, které zde projednáváme, končí smrtí. Že to tak nedopadlo i v tomto případě, musí být pro obžalovaného nejdůležitějším ponaučením. Jen neúplný výčet zranění je hrůzostrašný, a pokud poškozená skončí léčení bez trvalých následků, bude to neskutečné štěstí,“ shrnul.

Podle Roberta Pekárka projevil obžalovaný neskutečnou nezodpovědnost. Nebyl ovšem sám. „Musím dodat, že spolujezdec, měl sedět před soudem spolu s obžalovaným. Ne snad, že by byl přímo odpovědný za vlastní dopravní nehodu, ale byl odpovědný za okolnosti, které k ní vedly. Věděl, že obžalovaný nevlastní řidičský průkaz a půjčil mu auto i přesto, že věděl i to, že požíval před jízdou alkoholické nápoje,“ podotkl Robert Pekárek.
Jak dále uvedl, měl-li by na jednu misku vah vložit přitěžující a na druhou polehčující okolnosti, z uvedeného je jasné, že stále převažují přitěžující okolnosti. Kladně lze hodnotit u obžalovaného to, že nebyl dosud soudně trestán. „Nejsem si zcela jist, zda obžalovaný zcela domyslel, co se stalo a především, co se mohlo stát. Byl bych rád, aby si z celé věci vzal obžalovaný pro svůj další život zcela zásadní ponaučení. Bohužel to souvisí i s uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody, byť takové rozsudky se mi v zvlášť v případě takto mladého člověka vynášejí velmi těžko, nicméně neměl jsem jinou volbu. Přesto mohl být trest podle trestní sazby uložen v rozmezí od šesti měsíců do čtyř let. Trest odnětí svobody v trvání jednoho roku je odpovídajícím a v případě obžalovaného i výchovným. Mám ale za to, že k výkonu trestu měl být obžalovaný umístěn do věznice s dozorem právě s ohledem na druhý přečin, což je ohrožení pod vlivem návykové látky, kterého se na rozdíl od ublížení na zdraví dopustil obžalovaný úmyslně. Přesto s ohledem na věk obžalovaného i s ohledem na výchovnou složku trestu lze jej zařadit do nejmírnějšího typu věznice s dohledem,“ konstatoval v závěru odůvodnění rozsudku samosoudce Robert Pekárek.