Dnes odpovídá architekt a designér Libor Fránek.

Jste architekt a designér. Co vás tedy vedlo k tomu, otevřít si kavárnu? A proč právě v Prachaticích?

V Prachaticích jsem jako malý trávil prázdniny a myslím, že ta atmosféra a starobylý duch města mě ovlivnil i v mém dalším směřování. Ačkoli jsem se narodil v Karviné, mé kořeny sahají právě do Prachatic, odkud pocházela moje babička. Naše rodina tady měla ještě před válkou cukrárnu, o níž naše rodina při znárodňování přišla. V době studií jsem slíbil babičce, že tuto tradici v Prachaticích obnovím, což se povedlo v roce 2008, tedy po šedesáti letech. Dům, v němž byla cukrárna původně, nebyl v té době na prodej. Koupil jsem tedy jiný dům, který po celá devadesátá léta chátral. A protože jsem se coby architekt podílel na utváření interiérů podobných zařízení, která ještě všechna po celé republice fungují, měl jsem k realizaci projektu kavárny blízko. Babička tento dárek dostala ke svým pětadevadesátým narozeninám. Původně jsem si myslel, že kavárnu jen otevřu a budu jí spolu s dalšími prostory v tomto domě pronajímat. Prvním záměrem bylo zprovoznit kavárnu a posléze ji pronajímat spolu s dalšími komerční prostory v přízemí, kde měly sídlit různé obchody. V patře a na půdě jsem potom plánoval výstavbu bytů. Tento koncept se ale později proměnil. Samozřejmě záleží hlavně na financích, protože de facto vše hradím z vlastních zdrojů. Jsem ale potěšen přístupem příslušných odborů města a vážím si úzké spolupráce, na jejímž základě se v poslední době daří získávat finance z dotačních grantů, kterými město disponuje. Myslím si, že postupná rekonstrukce rozložená v čase má svá velká pozitiva. Kdyby probíhala najednou v krátkém časovém intervalu, pravděpodobně by se nepodařilo odkrýt další souvislosti historie domu, které se nám objevit podařilo. Mnohé z nich by možná byly nenávratně ztraceny. Každopádně, pokud vše půjde dobře, chtěl bych, aby se mé plány ohledně tohoto domu uskutečnily do dvou let.

Je vůbec možné, aby se náklady na opravu domu někdy vrátily?

Pro mě už to o tomto není. Víte, aut si může člověk koupit za život spousty, je to de facto spotřební materiál. Ale tohle místo je úplně něco jiného. Historii, která sahá až do patnáctého století nelze přehlížet. Pro mě má rekonstrukce domu význam dalšího odkazu, pokračování historie do budoucnosti a pro následující generace. A kdyby toto počínání mělo ovlivnit byť i jediného člověka, myslím si, že má tato iniciativa smysl. Bez zachování odkazu ztrácí člověk a s ním i celá společnost svou identitu.Objekt se nachází v těsné blízkosti Kostela svatého Jakuba a patří k nejstarším stavbám ve městě.

Nekomplikují vám jeho rekonstrukci například památkáři? Jak z pohledu architekta hodnotíte ochranu historického kulturního dědictví?

Takové komplikace, pokud nějaké jsou, se vždycky dají nějakým způsobem řešit a pokud jsou v zájmu zachování památky, chápu je a vítám. Obzvlášť tady v Prachaticích, které jsou charakteristické svým středověkým urbanismem s dochovaným fortifikačním systémem, který snad nemá obdoby v celé Evropě, natož pak v České republice. Tento historický potenciál v Prachaticích zatím není pro turistický ruch dostatečně využit. Chybí sofistikovaný koncept, který by o místní historii informoval. Uvažuji o tom, že bych rád v budoucnu nějakým způsobem spolupracoval s příslušnými institucemi na záchraně těch objektů, ke kterým nebylo v minulosti přistupováno adekvátně a které si zasluhují rekonstrukci a přetrvání pro další generace. Rád bych se pokusil o to, aby byl přiznán a zohledněn historický odkaz města, například zařazením na soupis památek UNESCO. Město na to své kvality jistě má a takové zařazení by umožnilo žádat o finanční příspěvky na rekonstrukce, které z vlastních zdrojů často soukromí majitelé nemohou financovat, což má za následek chátrání objektů. Tyto finanční příspěvky by se mohly pohybovat ve vyšších řádech než nyní. Další možností je například vytvoření nějaké nadace, která by ze soukromých zdrojů získávala peníze a ty by potom přerozdělovala mezi majitele objektů. To je věc, kterou bych se chtěl také pokusit v dohledné době realizovat.Mluvíte o zařazení do systému UNESCO.

Jsou podle vás Prachatice opravdu tak unikátní?

Zcela jistě jsou. Bohužel, v současné době jsou hodně ve stínu Českého Krumlova, myslím si ale, že jejich potenciál není o nic menší. Jen se o tom potenciálu málo ví. V historickém odkazu města se skrývá „zlatý poklad“, který ještě nebyl dostatečně využit. Návštěvník má například pouze částečnou možnost seznámit se s celkovou historií, všechny informace které může získat nejsou prezentovány komplexně. Mnoho objektů s úžasnou minulostí uniká pozornosti, kterou by si jistě zasloužily. V tomto směru se mi například líbí systém, který funguje v nedalekých Netolicích. Návštěvník je od nějakého bodu veden naučnou stezkou s mnoha zastávkami a systémem informačních tabulí, který je komplexní a člověk má opravdu možnost něco se dozvědět. Vytvořit něco takového by ale mělo být záměrem s přesahem volebních období, měl by to být dlouhodobý záměr a filosofie celého města, takže je to samozřejmě věc na dlouhou debatu.