Zabýváte se terénní sociální prací. Jak se díváte na současnou atmosféru kolem Romské menšiny například v severních Čechách? Co by se podle Vás mělo změnit, aby se situace zlepšila?

Především nevnímám tíživou situaci ve Šluknovském výběžku jako záležitost výhradně se týkající romské menšiny. Pomyslné brýle, které si nasazuji, abych situaci dobře přečetl, mi ukazují region postižený vysokou mírou nezaměstnanosti, ve kterém jsou různými příčinami kumulováni spoluobčané postižení jak nezaměstnaností, tak i dalšími znevýhodňujícími sociokulturními faktory. Mám na mysli především nižší kvalifikaci, špatnou uplatnitelnost na trhu práce, což je doprovázeno frustrací z nedostupného neadekvátního bydlení. Tyto faktory se vzájemně kumulují a podmiňují, problém bobtná jak pára v hrnci, až se napětí ventiluje několika kriminálními činy a následnými protesty, kde dav hledá a slepě kolektivně viní sociálně vyloučené osoby a rodiny.
Situaci nelze zlepšit jednoduše, ale mám dojem, že samospráva, státní správa a neziskovky podnikají řadu kroků, které mírní napětí a situaci budou zlepšovat, pokud nebudou pouze krátkodobé a represivní. Regionu určitě pomůže, když se samosprávy budou inspirovat dobrými příklady z praxe, z míst, kde se soužití různě situovaných sociálních skupin daří uvádět v život, a to pomocí celé řady možností. Již jsem naznačil nutnost snížit míru nezaměstnanosti, ale i zavedení dostupného důstojného sociálního bydlení, trestání lichvy, terénní práce, atd.

Dokážete si představit, že by se něco podobného dělo na jihu Čech, třeba v Prachaticích?

Domnívám se, že i na jihu Čech, ba i na Prachaticku, jsou místa – části obcí, kde problém je a může narůstat. Tak to, ale ve společnosti postavené na soutěži o zdroje, bude a musí být. Zdá se mi, že scénář ze severu Čech nyní nehrozí. Míra nezaměstnanosti 3,5 procenta je velmi pěkný výsledek a lidé zde mohou žít mnohem spokojenější životy. A tak se i děje .....
Na druhou stranu,každá krize je snad i příležitostí se poučit a je jisté, že naše společnost je postavená i na jiných hodnotách než je někdy až fanaticky adorovaná tendence dosáhnout individuálního úspěchu ze každou cenu …takže prosím, lidi jsou fakt to nejcennější co máme, investujme do nich.

Co podle Vás problémy způsobuje? Mluví se o velké důležitosti vzdělání Romské menšiny. Je to problém i v Prachaticích?

Patrně se shodneme, že vzdělání je velmi důležité všude. Stejně tak i národní a etnické sebeuvědomění je důležité - i pro Romy. Pro ilustraci bych použil příklad stromu. Každý rostoucí strom musí mít kořeny. A tak i etnika potřebují mít vědomí svých kořenů ve spojení s vědomím, že v lese jsou ale i jiné stromy. Teprve druhová rozmanitost tvoří odolný les. Etnicky málo rozmanitá společnost, je společností náchylnou k problémům. Je to podobné jako s lesy na Šumavě. Souhrnně – je nevyhnutelné, aby si každý uvědomoval a rozvíjel svou etnicitu a současně respektoval jinou etnicitu a hodnoty. Les je pak jen jeden …
Neméně důležité je, aby lidé uvěřili a svým dětem vštěpovali, že i vzděláním mohou zvýšit svou konkurenceschopnost, neboli rozvinout svůj talent a svou možnost uplatnit se na trhu práce. Ti, kteří nejsou tak nadní, musí být zkrátka více šikovní a hlavně trpěliví … Naopak rolí státu a samosprávy je eliminovat diskriminaci v přístupu k příležitostem,jak se vzdělat, jak pracovat …Myslím, že se tak i děje, ale možnosti jsou samozřejmě různé od místa k místu. Řekl bych, že u nás je často vzorem podnikatel, který více „očurá“ stát na daních, zaměstnává lidi tzv. na černo, a pak to zaplatíme my všichni … to asi nebude dlouho fungovat.
Chtěl bych, ale všechny požádat, zejména politiky, aby si dali práci přemýšlet a netřídili lidi na přizpůsobivé a nepřizpůsobivé. Je naprosto nepřijatelné tímto dehonestujícím označením paušálně nazývat jakoukoli skupinu obyvatel. Jako Evropané s tím máme hrůzné zkušenosti ze II. světové války i ze života pod totalitou komunistické strany.

Od sociálních otázek ustupme teď trochu stranou. Jste členem občanského sdružení Pod povrchem. Jak jste se k této aktivitě dostal? V čem práce sdružení spočívá? Zkuste ho trochu představit pro ty, kteří ho neznají, a pokud máte například nějaké nové plány v činnosti, můžete je přiblížit?

Občanské sdružení jsme s přáteli založili před dvěma roky. Původně a vlastně až dodnes nám šlo o podporu kultury menšinových žánrů a také o ekologický akcent v každodenním životě. Proto jsme se ujali také organizování farmářsko-řemeslných trhů lokálních produktů, což je asi naše nejviditelnější akce. Domnívám se, že má hluboký smysl usilovat o symbiotické soužití v našem společném životním prostředí den ode dne, nikoli se pouze spoléhat na formální instituce – je to i naše věc.
Nově se hodláme věnovat i problematice poválečného vysídlení prachatického regionu . Proto bych chtěl pozvat zájemce z řad veřejnosti na besedu s představitelem o.s. Antikomplex, Petrem Mikšíčkem, která se uskuteční v čajovně U hrušky 19. 10. 2011. A také na akci Záblesky paměti dne 27. 10. 2011, kdy se s kolegy pokusíme vystřelit ve stejný čas světlice z míst „postižených“ odsunem na Prachaticku. Jde nám o to si připomenout, že tento moment našich dějin, byl velmi důležitý a ovlivnil svou masivností mnohé (krajinu, sociální skladbu..) natolik, že dodnes se s jeho následky společnost nevyrovnala. Nebo naopak, vyrovnala se až příliš snadno?. Snad nám bude 27. 10. 2011 na rozhledně Libín přát počasí.
Další podzimní akcí bude pokračování II. ročníku fotosoutěže Doteky životaběhu, která dává veřejnosti možnost zasoutěžit si se svými fotopoklady. Je to jednoduché, zájemce může poslat své fotky na daný mail. V prosinci vybereme nejzajímavější ze zajímavých. A v lednu se společně sejdeme v čajovně U hrušky na vernisáži. Po skončení výstavy si každý výherce svou velkoformátově vytištěnou fotografii může odnést – je to jeho cena.A také další přednáška globálních cyklocestovatelů Lucie a Michala, tentokrát z Konce světa neboli z Patagonie. Proč globálních? Protože šlapou tak dobře, že už za sebou mají třetinu vzdálenosti ze Země na Měsíc. To je jistě pozoruhodné, a tak jsme je pozvali a pustí i nějaká fota.


Mezi Vaše záliby patří i cyklistika. Kam na kole nejčastěji vyrážíte? Máte nějaká oblíbená místa?

Opravdu nejčastěji jezdím právě po Prachaticku a na Šumavě, v Pošumaví, v Novohradských horách. Rád jedu na jakýkoli sjízdný kopec. Často vyhledávám místa spíše zapomenutá, možná bychom řekli malá, nevýznamná, o to více možná autentická.
Oblíbeným cílem mých mikrocyklovýletů se v posledním roce stala oblast Bavorského národního parku a současně i NP Šumava. Chtěl jsem se na vlastní oči přesvědčit, jak je to s kůrovcem … Musím říci, že ponechání přírody vlastním procesům v tomu určených zónách národního parku nebylo chybou. Je třeba myslet více dlouhodoběji a nekoukat jen na bezprostřední prospěch. Polemizuji proto s Václavem Klausem, který nám snad chce „diktovat“ jakousi novou racionalitu - snad selskou rozumnost. Upozorňuji, že v dějinách vývoje evropského poznání hrála důležitou roli i empirie neboli zkušenost daná pozorováním!, která šla s racionalitou ruku v ruce. Nechápu, jak si mám jinak páně Klausovou „novou racionalitou“ vysvětlit mé pozorování “obnovujícího se“ . Nebo jde snad o partikulárními zájmy? Stejně tak bych řekl, že i orkán dokázal pokácet stromy mnohem estetičtěji než současná správa NP Šumava na Poledníku podél přístupové cesty. Skoro mi to připadá jako záměrná provokace …Celé vedení NP Šumava se v mých očích naprosto zdiskreditovalo svým přístupem k problémům a k angažované i odborné veřejnosti.

A co okolí Prachatic a Šumava? Myslíte si, že v současné době je hustota cyklostezek v našem okolí dostatečná?

Myslím si, že hustota cyklostezek je vždy nedostatečná a zejména na Prachaticku. Jsou tady vůbec nějaké cyklostezky? Ale vážně … jsem vždy trochu rozčarovaný z cyklostezek, které jsou vlastně vyasfaltovanými silnicemi. Cyklostezka bude přeci mnohem levnější, pokud bude vysypaná pouze pískem a třetinové šířky.
Přál bych nám takovou cyklosteezičku např. údolím Živného potoka, a pak dál podél Blanice, jelikož by to Prachatice pěkně otevřelo cyklistům, a hlavně by to otevřelo cestu Prachatičákům, kteří by rádi jezdili, ale jsou líní šlapat do kopce. No, někdy může jít i o život, však to tu známe všichni.