Bavorský Národní park má dvě části – starší – z roku 1970 mezi Luzným a Roklanem. A mladší, mezi Roklanem a Železnou Rudou, rozšířenou v roce 1997. K rozšíření došlo v době velkoplošného odumírání smrkových lesů důsledkem kůrovcového napadení v bezzásahových oblastech. Nařízení o Národním parku Bavorský les nadále stanovuje jako hlavní cíl dosažení 75 procent plochy parku, na které se může příroda rozvíjet bez lidských zásahů. Ve staré části parku je tento cíl již více než dvacet let naplněn. Jak výsledky výzkumu, tak i pouhý pohled na porosty zde jasně dokazují, že se jedná o úspěšnou cestu k rozmanitému zmlazení dřevin i k návratu vzácných druhů rostlin a živočichů. Pro novou část parku byl stanoven postup, kdy se každý rok k 1. listopadu na 300 – 500 hektarech přestane zasahovat proti kůrovci. Po třiceti letech, tedy v roce 2027 bude i zde 75 procent rozlohy patřit nerušeným přírodním procesům. Letos se nové bezzásahové plochy vyhlásily v údolí Prášilského potoka a západně od Modravy – na celkové ploše 346 hektarů. Lesní cesty, které zde již nejsou zapotřebí, se odstraňují. Přístupnost pro návštěvníky zůstává bez omezení, 300 kilometrů turistických stezek je otevřeno po celý rok
Dlouhodobě se proti kůrovci v Bavorsku zasahuje v okrajové části o šířce 500 – 1000 metrů, která po celém obvodu parku úspěšně chrání okolní hospodářské lesy. Dočasně se smrky napadené kůrovcem kácejí i v mladší části parku, kde vyhlašování bezzásahových zón probíhá postupně. Toto řešení představuje politický kompromis a z hlediska parku není optimální.
Buky ani jedle se na celé ploše národního parku nekácí. Nikde se při zásazích proti kůrovci nepoužívá chemie. Národní park Bavorský les tak zachovává jasný postup. Dnes můžeme obdivovat nerušenou přírodu na 132 km2, do roku 2027 k nim přibude dalších 50 km2.
Pavel Storch
