Zhruba tři, možná čtyři roky předtím se na inzerát v Zemědělských novinách seznámila důchodkyně ze Zdíkovska s tehdy již mnohonásobným recidivistou Františkem. S ním si několik let dopisovala. Právě 6. prosinec 1999 se jí ale stal osudným, když konečně „přítele“ pozvala do svého domu. Ten se jen několik dní předtím rozešel s družkou z Kolínska, a protože neměl kde složit hlavu, rozjel se za ženou, již nikdy neviděl, ale z dopisů ji dobře znal.
Už o několik dnů později ale začali kriminalisté ze Správy Jihočeského kraje a prachatičtí kriminalisté rozplétat brutální vraždu starší paní. „Policii tehdy zavolala sousedka, které se mrtvá devětašedesátiletá žena pochlubila, že čeká pánskou návštěvu. Několik dní poté žena nevycházela z domku,“ vzpomíná kriminalista. On a jeho kolegové pak našli mrtvou majitelku domu zastlanou v posteli v obývacím pokoji. Rána na hlavě naznačovala zápas a okolo krku měla žena omotané spodní prádlo. Právě to byl ten okamžik, který rozhodl, že šlo o vraždu. Jenže po vrahovi, který podle výpovědí svědků přijel do malé obce hnědým autem s pardubickou poznávací značkou, se slehla zem. Mravenčí práce kriminalistů, kteří začali prověřovat nejen seznamovací inzeráty z novin, sice přinášela výsledky a bylo téměř jasné, s kým mají kriminalisté tu čest, jenže pachatel se skrýval. Právě přes inzeráty směřované do P. O. Boxu si muž vybíral vdovy nebo rozvedené ženy přibližně stejného věku, jako byl on sám, a s bytem, aby měl kde bydlet. Seznamovací inzeráty se prověřovaly dva roky zpětně, ještě rok prověřování ale zbýval. Nakonec to nebylo potřeba, pomohla náhoda.
I když měla prachatická kriminálka daktyloskopické stopy z místa činu a stopy devianta byly v databázi trestaných, ty odebrané v domku na Zdíkovsku prošly bez toho, aby se našla shoda. O to byla beznaděj vyšetřovatelů větší.
Když už měli kriminalisté téměř správný směr, narychlo uveřejnili pátrání po nebezpečném pachateli v televizním pořadu Na stopě. „Ještě tu noc volala na základě pořadu naše číslo žena, jejíž kamarádka s hledaným udržovala poměr a věděla, že měl v prosinci odjet někam na Šumavu. Znala i jeho jméno, což nám v tu chvíli pomohlo nejvíce,“ popsal jeden z vyšetřujících kriminalistů. V té chvíli měli pohyb devianta, který byl v minulosti soudně trestán pro vraždu a další delikty, pod kontrolou a jeho zadržení bylo jen otázkou času. „Ten chlap byl od svých 18 let nepřetržitě v base. Nespletu se, když řeknu, že strávil většinu svého života za mřížemi,“ dodal.
Ve spolupráci s kolínskými kriminalisty se pak podařilo najít ženu, u které se pachatel ukrýval, hned den po uveřejnění případu. „Jeli jsme pro něj 2. února 2000. Vyřešení případu nám tak trvalo skoro tři měsíce,“ řekl kriminalista s tím, že vrah následně vypověděl, že ho žena ze šumavského domku v noci vyhodila. To ho naštvalo a vraždil. Žena, s níž po vraždě žil, dokonce nosila šperky zavražděné důchodkyně.
Soud ho odsoudil na patnáct let vězení, nebylo možné mu uložit trest výjimečný. „Tehdy mu bylo něco přes pětašedesát. V současné době by tedy měl být ještě ve vězení. Ven se podívá za čtyři roky. To mu bude přes osmdesát,“ uvedl.
Právě seznamování se a návštěvy v domácnostech důchodců považuje prachatický kriminalista Václav Korous stejně jako jeho kolegové za obrovský problém. Starší lidé jsou důvěřiví a mnohdy je návštěva byť neznámého člověka potěší. I když případy většinou nekončí tragédií, měli by si lidé uvědomit, že mohou a také přicházejí v lepším případě o celoživotní úspory. „Kolegové v celé republice řeší skupiny, které seniory navštěvují pod různými záminkami vyúčtování záloh za plyn nebo elektřinu. Mnohdy se pak tito lidé dívají na to, jak jsou okrádáni a nemohou se bránit. Navíc podvodníci jsou natolik sehraní, že ani téměř okamžité zadržení nic neprokáže, neboť peníze jsou dávno pryč a nelze je usvědčit,“ připomněl s tím, že jakoukoliv neznámou návštěvu by si senioři měli dobře rozmyslet.