Ale copak já můžu něco vědět, musím se prvně prohlédnout. Mám žluté chmýří a dvě malinkaté hůlčičky, nedá se na nich ani stát, ale mám krásný zobáček a můžu z něj vyluzovat takové divné pípání. Hurá, asi můžu mluvit, tak to se domluvím určitě s mámou. Kdepak ji mám, nikde ji nevidím. Spíš mě čeká další hrůza, berou mě z vajíčka nějaké ruce, koukají na mě nějaké oči a slyším slova. No, tak jsem se dozvěděl, že jsem vlastně káčátko. Horší je, že se snažím odpovídat. Pípám jak o život, ale nikdo mě nevnímá. Ale ty ruce jsou hřejivé, mazlí se se mnou a hlas mě utěšuje. Tak to bude asi ta máma. No, obrovská tedy je, jsem proti ni takový nějaký skrček, ale to asi dorostu. A další výhra, dala mi jméno. Jmenuji se Tačud, to si budu určitě pamatovat. Je to hodná máma, mluví na mě, neumí sice pípat, ale dobře ji rozumím. Sdělila mi, že mě teple oblékne, dostal jsem takovou divnou věc na sebe. Máma mi řekla, že je to ponožka. Tak se porozhlédnu po okolí, ať něco nového zjistím. Budu asi bydlet v takové obrovské věci, máma říká, že je to velký pokoj a že tam místo pro mě je, koukám někam skrz něco průhledného a tam je stejně krásná věc, jak já, stejně žlutá a je pěkně kulatá, a prý sluníčko. Hřeje to, protože mě položili k oknu a moje chmýříčko je pěkně teplé. Mám pěkný výhled a máma mi vysvětluje, co to vlastně vidím. Máme prý beránka, ten se jmenuje Lojza, a kohouta Pepu a prý tam mám i tátu Oskara a moje máma prý je nějaká nemocná. Tak mám tu záhadu vysvětlenou. Ty hodné ruce co mě hladí tak patří člověku, asi paní domu, zatím se mám v pohodě.
Sluníčko už se schovalo, začíná být tma a já jsem plný dojmů z nového života, tak si zdřímnu, jen nevím kde. Tak už to vím. Ta moje náhradní máma si mě prý vezme do postele. Je to paráda, ležím ve své ponožce a tulím se mámě na ruce, je na mě hodně opatrná, hladí mě a já můžu usnout.
Vzbuzení to bylo nepříjemné, vypadl jsem z ponožky a zamotal se do peřin, moje pípaní asi bylo velice slyšet, tak mě moje náhradní máma vytáhla, ale domlouvala mi, že nemám tolik zlobit. Dostal jsem pěkně napít vody a snědl jsem i trochu toho zobání, měl jsem to i s komentářem, že mi přece nemůže dělat chůvu celý den a seznámila mě s moji chůvou. Žádná další paní to není, je to prý Mates, a je to kocour. Takové velké a chlupaté, když to zívlo, tak jsem myslel že mě to sní. Snad ho paní nakrmila a nebude to můj konec. Ale nic tak hrozného mě asi nečeká, Mates se ke mně chová krásně, lehl si vedle mě, přitáhl k sobě a ten jeho kožíšek je teploučký, takže si prodloužíme pěkně ještě noc.
Náhradní máma nás vzbudila a pěkně nám vyčinila, že se musím také učit používat nožičky a ne se celý den mazlit s kocourem. Vůbec ta máma neví, že jsme s Matesem potřebovali nabrat sílu na to další učení. Ponožku mi sundala a položila na zem. Co vám budu říkat, hlavička mě padala pořád k zemi, nožičky mě neudržely a Mates? Tak ten byl na mě hodný, těma svýma pacenkama mě postrkoval a zvedal, trochu horší bylo, když mě vzal za krček a snažil se mě poponášet, to jsem se bránil a pěkně hlasitě pípal. Máma mu také domlouvala, vytáhla i vařečku na něho, ale nedošlo k trestu. Mates si dal říct a vynechal už nošení. A šlo nám to pak pěkně spolu, máma se na nás už nezlobila. Mates je prý vynikající chůva a bude prý brzy tátou vlastních koťat a ne chůvou mě, Tačuda. Už dokážu zvednout i hlavu a zapípat, když na mě máma tak zavolá, tak asi dělám velké pokroky.
Uplynul týden, pokroky jsou asi obrovské, v posteli s náhradní mámou nespím, mám svoji velkou krabici a řeknu vám velké tajemství. Nespal jsem v té krabici sám, asi Mates tušil, že bych se bál, tak mě v noci chodil zahřívat. A nebo že by se také v noci bál spát sám? To se nějak nedovím. Mates je velice dobrá chůva, ale mňouká a já mu nerozumím. A nastává mi prý další změna, moje pravá máma se uzdravila a já jdu ke svým. Co mě čeká, to nevím, vím že bych se měl naučit vše, tak se půjdu učit na zahradu, jak mě řekla moje paní. Nejvíc mě potěšilo, že mi řekla, že její Tačud budu pořád a hlavně na zahradě mě navštíví prý i Mates, ale nesmíme moc zlobit spolu, nebo vytáhne vařečku a dostaneme svůj díl.
Tak vzhůru do nových zážitků, příště vám třeba povím, co nového jsem se naučil na zahradě. Zdravím vás, váš Tačud