Bylo lepší zaměstnání opravování aut, nebo jsi nyní se svou prací spokojen?
Do devadesátého pátého roku jsem v ČSAD  opravoval náklaďáky. S nynější prací, tedy s provozní údržbou, jsem spokojen. Dělám ve vimperské masně  vše, co je třeba.

Znám tě jako výborného fotbalistu. Začal jsi trénovat mládež v Husinci. Jak tě to baví a nemáš vyšší trenérské ambice?
Před rokem jsem začal dělat s přípravkou. Poprosil mě totiž předseda klubu Martin Pocklan, zda bych s tím nevypomohl. Jsou tu někteří kluci šikovní, ale bohužel s počty je to horší. Máme tu dětí málo, na rozdíl třeba od Vimperku, kde postavili ve stejné kategorii tři mančafty. Vyšší trenérské ambice nyní asi nemám. Před pár lety jsem si to vyzkoušel v prachatickém Tatranu, kde jsem trénoval dorostence, kteří hráli divizi. To byly dobré časy.

Husineckému mužskému týmu to moc na podzim nejde. Měl bys nějaký recept, jak z toho ven?
Rad od každého je hodně. Já si spíš myslím, že by se kluci měli zamyslet, proč ten fotbal tady v Husinci hrají, protože tréninková morálka asi není taková, jaká by měla být.
O krizi bych ale v žádném případě nemluvil – to je něco jiného. Tady v Husinci opravdu záleží jen na hráčích samotných, jestli se z toho sami dostanou.

Dovoluje ti práce ještě nějaké koníčky?
Teď mě hodně chytil tenis a stolní tenis. Také mě žena přemluvila a v zimě jsme jeli na Lipno na sjezdovky. To mne začalo hodně bavit, takže jsem po třiceti letech opět začal lyžovat.

Už víš koho budeš volit v předčasných volbách do sněmovny?
Můj děda vždycky říkal, že politika je věc, o které se nemá cenu bavit. Žádnou stranu vybranou nemám. A vlastně – kdo nám teď vůbec vládne?

Máš nějaký nesplněný sen?
Je jich hodně. Určitě k nim patří podívat se do Brazílie na fotbalové mistrovství světa. Podívat se na fotbal, na ty stadiony tam, zažít tu atmosféru.

Na co jsi v životě hrdý?
Na svou ženu a své syny.

Štafetu přebírá husinecký Radek Malec.