Dá se říci, že Vám film učaroval?
Jan Kročák žije už třetím rokem v Londýně.Ano, do filmů jsem byl zamilovaný odmala. Když mě naši vzali poprvé na Hvězdné války a nedlouho poté jsem poprvé zhlédl film Matrix, byl jsem si jistý a cítil jsem, že se přede mnou otevřel naprosto nový svět. Fascinovaly mne nejen ty fantastické příběhy, ale především vizuální stránka. V té době pro mne nebyla ničím jiným než úžasnou magií. Po několika letech jsem začal dělit svůj čas mezi různé zájmy, od hry na bicí po počítače a také umění, které mě zajímalo čím dál tím víc. Byl jsem jím doma obklopený už od dětství, což bylo naprosto skvělé. Začal jsem tedy studovat multimédia na Vyšší umělecké škole v Jihlavě a tak se mi dostalo několika skvělých let plných zážitků a kamarádů. A hlavně jsem si mohl sáhnout téměř na vše od kresby přes fotografii až po klasickou animaci a grafický design.

A co jste šel studovat dále?
Byla to Fakulta výtvarných umění VUT v Brně. Během studia u mne ale došlo ke zlomu a já si začal uvědomovat, že tam nejsem úplně šťatný. Rozhodl jsem se studium ukončit. Následoval návrat domů do Budějovic a já si chtěl promyslet, co budu dělat dál. Byla to dobrá volba a přesně to, co jsem v té chvíli potřeboval. Najednou jsem byl opět obklopený tím vším, v čem jsem vyrůstal a co mne fascinovalo ze všeho nejvíc – film, vizuální efekty. A měl jsem naprosto jasno, kam dál. Jenže bylo jasné, že mé zaujetí je sice fajn, ale já potřebuji práci. Tak jsem téměř všechny své další zájmy odložil stranou, našel si práci v grafickém studiu a veškerý volný čas věnoval online studiu 3D softwaru. S jeho pomocí jsem pak pracoval na svém portfoliu.

Pak už vedla cesta do Londýna?
Základní přehled o studiích jsem měl a věděl, že nejvíce ohledně toho, co mne zajímá, se děje právě v Londýně. Byl jsem ale v Česku, bez výrazné zkušenosti a dostat se tam nebylo lehké. Dychtil jsem se učit od světových profesionálů a tak mne v Londýně zajímala škola, která by mi to umožnila. Našel jsem program, který se mi moc líbil, ale byl neskutečně drahý. Ovšem zanedlouho ta samá škola vypsala soutěž a její výherce měl dostat zdarma část jejího londýnského kurzu. Neváhal jsem ani vteřinu a přihlásil se. Soutěže se mohl účastnit kdokoliv. Jednalo se o několikasekundový záběr, do kterého jsem mohl dotvořit cokoli od 3D modelů až po komponování pozadí. Časový limit byl měsíc. Trochu jsem se s tím pral. To vzhledem k použití softwaru, který jsem do té doby neznal. Ani jsem tehdy moc nespal. Záběr se mi však podařilo dokončit včas a odeslat. Za několik týdnů přišel e–mail s oznámením, že jsem vyhrál. Bylo to neuvěřitelné a já dostal šanci začít v Londýně. Pustil jsem se do dokončení svého portfolia a v létě 2016 se do Londýna přestěhoval.

Váš život se tak začal dělit na dobu před Londýnem a po Londýně…
Přesně tak. Tu dobu, kdy jsem přišel do Londýna, vnímám jako po… Ten pocit být v centru dění je srovnatelný s mým prvním zhlédnutím Hvězdných válek. Vkročil jsem do úplně nového světa, kde je vše možné. A zamiloval si to od první chvíle. Ve škole jsem měl poprvé možnost potkat lidi z velkých studií a učit se od nich. Vše, co mě obklopovalo, bylo nějak spojené s filmem a vizuálními efekty. Cítil jsem se skvěle, jako doma. Kurz měl trvat pouhých šest týdnů a já se chtěl co nejdříve dostat k práci ve studiu. Rozeslal jsem tedy hromadu aplikací se svým portfoliem. Nikdo se dlouho neozýval, až přišla zpráva od jednoho londýnského studia, já úspěšně prošel pohovorem a přijali mne.

A to už byl krok ke Lvímu králi…
Začátky ve studiu nebyly pochopitelně úplně lehké, ale po čase jsem se do toho dostal. Dál jsem se učil a po práci dělal na svých záměrech. A také díky tomu jsem dostal šanci pracovat na různorodých projektech v dalších studiích, například na nedávné dokumentární sérii The Planets, pro kterou jsem dělal většinu modelů družic, sond a vozidel. Ke konci minulého roku jsem dostal fantastickou příležitost účastnit se zatím největšího projektu. Připojil sem se k týmu, který právě pracoval na novém Lvím králi, konkrétně k oddělení, které dělalo na digitálních prostředích. Byl to úžasný pocit, že jsem toho součástí a tím spíš pro mne, velkého fanouška originálu. Když šel film do kin a byl lidmi velice kladně přijat, tak se to ještě umocnilo. Je toho opravdu hodně, co se ještě učit, ale díky prostředí a skvělým lidem, se kterými jsem měl a mám možnost pracovat, jde vše mnohem snáze a opravdu si to užívám. Obrovský dík patří mým blízkým a mé rodině, která mne v tom, co dělám, od začátku podporovala.

Monika Vodičková