KreBul přizval k cestě studenty Gymnázia Prachatice a také veřejnost. "Místa v autobuse se rychle zaplnila a do Mauthausenu vyrazila 50 návštěvníků," uvedl ředitel KrebBul Zdeněk Krejsa. Jedna skupina vyrazila nejprve do památníku bývalého koncentračního tábora, kde se nás ujala průvodkyně, aby nám sdělila základní informace o táboře a provedla nás tímto památníkem.

Klíče od nového Taxíku Maxíku převzali za město Prachatice v Praze Hanka Rabenhauptová (druhá zprava) a Jakub Imbera (vpravo).
V Prachaticích vyjede nový Taxík Maxík, klíče už jsou doma

Druhá skupina zatím vyrazila s lektorem a autorem metodiky pro lektory Jakubem Imberou z KreBulu na stezku lidských práv. Ta začíná svou jednu etapa symbolicky na vlakovém nádraží v Mauthausenu, odkud právě vycházeli i vězni po příjezdu vlakem. Cestou je řada zastavení, která připomínají nejen historický kontext, ale též osobnosti, které jsou spjaty s lidskými právy. Tato etapa pak končí v bývalém lomu, kde vězni vykonávali velmi náročnou fyzickou práci, řada z nich zde bohužel nalezla smrt, a to jak vysílením nebo na pověstných schodech smrti a nebo jen tak pro zábavu dozorců. Cestou účastníci diskutovali o lidských právech, o historii tohoto místa i si vyzkoušeli některé z připravených aktivit. "Byl jsem velmi mile překvapen zájmem studentů i veřejnosti, protože zaznělo mnoho zajímavých dotazů, které zodpověděli průvodci nebo organizátoři. Pro studenty nebyl překážkou ani anglický jazyk, ve kterém prohlídka probíhala, veřejnosti pak s překladem pomohla Beata Rückschloss Nemcová, která přijela až z Banské Štiavnice, aby nám povyprávěla o jejích aktivitách, směřujících k připomínání příběhů židovského obyvatelstva a hřbitova právě ve Štiavnici," popsal Zdeněk Krejsa.

Mauthausen pohledem účastníka

Jako parta z „pedárny” (z většiny tvořena 3.B) jsme vyrazili společně s organizací KreBul a Gymnáziem Prachatice na exkurzi do koncentračního tábora Mauthausen. Já osobně už jsem jednou podobnou exkurzi absolvoval, tudíž to pro mě nebylo tak šokující. Přesto jsem odcházel s velmi úzkostnými pocity z toho, jak nelidské zacházení bylo použito proti vězňům. Naše skupina začínala přímo v památníku, kde nás čekalo úvodní povídání v angličtině se slovenskou překladatelkou. Předala nám informace o tom, jak byl vůbec tábor vybudován a jakou měl původní rozlohu. Následně jsme procházeli kolem tehdejšího nacistického fotbalového hřiště pro vojáky SS a kolem pomníků padlých v koncentračním táboře. Tady už na vás atmosféra začíná doléhat. Neskutečně emotivně nabité místo. Sevřený žaludek po celou dobu exkurze. Poté jsme vešli branou přímo dovnitř do koncentračního tábora a mohli jsme navštívit vše od baráků pro vězně až po pitevnu nebo plynové komory. Koncentrační tábor je dnes z velké části pietním místem, a proto je o to více vidět, jakou sílu toto místo má, kolik bolesti muselo být prožito za těmito zdmi. Spousta jmen zemřelých a mnoho fotografií. Jen těžce se mi přenáší zážitek z takového místa, přesto si myslím, že je naprosto důležité, aby každý alespoň jednou takové místo navštívil. Čím více se budou tyto události připomínat, tím vzdělanější naše generace bude a nebudou se tyto situace opakovat. Po kompletní prohlídce tábora, ze kterého vám doznívají zážitky ještě dlouho, jsme vyrazili na Stezku lidských práv, kde jsme se dozvěděli ještě víc informací týkajících se situace tehdejší doby, ale také i to, jak se pro lidská práva bojuje v současnosti. Toto téma je tak obsáhlé, že jeden krátký článek nemůže vystihnout, jaký zážitek toto byl, proto jej výrazně každému alespoň jednou doporučuji a za skupinu musím říct, že to bylo rozhodně obohacující.

Stanislav Vomáčka, student 3. B, Střední pedagogická škola Prachatice