Prachatičtí znají rozhlednu z hlavně z odpoledních procházek. Je jejich častým cílem. A tradiční je také Novoroční výstup na Libín. Aby také ne, vždyť o rozhlednu se zasloužili právě turisté. Tehdejší Šumavský klub turistů o její stavbě rozhodl v roce 1881. O dva roky později, přesně 16. září 1883, už se rozhledna slavnostně otevírala. Sedmadvacet metrů vysoká věž dostala původně jméno Věž korunního prince Rudolfa. Ten totiž v roce 1871 navštívil Prachatice a v letech stavby rozhledny se konaly zásnuby a svatba s princeznou Štěpánkou, dcerou belgického krále Leopolda II.
V sousedství rozhledny na vrcholu Libína byla pak o jedenáct let později postavena hájovna pro větší pohodlí příchozích turistů. Od roku 1935 měl rozhlednu ve správě Klub československých turistů, který tehdy zvažoval zastřešení vyhlídkové terasy. Na to nedošlo vinou druhé světové války. Během ní sloužila rozhledna k vojenským účelům. Někdy v polovině minulého století byla na Libíně malá posádka vojáků letectva.
Kamennou věž na vrcholu Libína v současné době vlastní město Prachatice, které také investuje do jejích oprav. Naposledy byla rozhledna kompletně rekonstruována v roce 1994, drobné i větší opravy se ale na rozhledně dějí téměř každý rok. Ať už jde o opravu podlahy na ochozu rozhledny, nebo opravy přístupové cesty. V roce 2007 na ochozu vyhlídky přibyly panoramatické mapy, které turistům napovídají, kam vlastně koukají. Panoramatické pohledky tehdy vytvořil Vladislav Hošek a vodou od Patriarchy je tehdy pokřtil starosta Jan Bauer. Při dobré viditelnosti se návštěvníkům rozhledny naskytnou se panoramatické pohledy na Šumavu směrem na Plechý, Stožec, Knížecí stolec, Boubín, Javorník či Churáňov, město Prachatice, část Strakonicka, Písecka a Českobudějovické pánve. Při dobré viditelnosti je možné vidět i vrcholky Alp.
Wagnerovi, turisté, Pekárkovi i město
V září při oslavách sto čtyřicátého výročí od otevření rozhledny na Libíně jsme začali pátrat po tom, od kdy se vlastně Novoroční výstupy na Libín. Pomohli prachatičtí turisté, které kontaktoval místní patriot a sportovní nadšenec Jaroslav „Dárek“ Černý. Z kroniky prachatických turistů, jejíž kopie máme k dispozici, se uvádí, že v poválečných letech na vrchol Libína chodili mladí i staří organizovaní v Sokole, Orlu či ve skautu.
Na vrcholu Libína žila a obhospodařovala ho rodina Wágnerova, která tam také poskytovala občerstvení. Když Wágnerovi odešli vrchol Libína chátral, byl opraven, vyhořel a znovu se tamní objekty opravovaly. Současná podoba chaty nemá s tou původní ale už nic společného, stejné je pouze místo, kde stojí. O chatu se pak starali členové TJ Tatran, tehdejšího Okresního domu pionýrů a mládeže, vojenského útvaru i komise Městské Tělovýchovné jednoty při Městském národním výboru v Prachaticích.
Na Nový rok poprvé už před „osmdesátým“
Turisté mají jako jedni z mála podložené, že organizované výstupy na Libín začaly na konci sedmdesátých let minulého století. Poprvé to mělo být v roce 1979, to tehdy členové oddílu TJ Tatran uspořádali pěší túru na vrchol Libín po hřebenovce. Na kopci se pak občerstvili ve staré dřevěné chatě. V roce 1980 turisté stoupali na vrchol v rámci spartakiádních akcí. Ještě v dalších dvou letech pak na Nový rok turisté i ostatní Prachatičtí šli na vrchol jako neregistrovaní, bez účastenských listů. Poprvé se pak účastenské listy rozdávaly v roce 1983. To bylo na vrcholu krásné počasí a přišlo 380 účastníků Novoročního výstupu.
play_fill
O rok později počet účastníků překročil čtyři stovky. O čtyři roky později pak tisícovku. Nejstarší pak byla dvaaosmdesátiletá Růžena Stegbauerová. Poprvé v roce 1998 přesáhl počet účastníků patnáct stovek, bylo to 1680 lidí. Právě v „devadesátkách“ se z Novoročního výstupu stala společensko - sportovní událost a lidé tam začali chodit jen pár minut po silvestrovské půlnoci. Proto také účastenské listy rozdával tehdejší majitel chaty Jaroslav Pekárek. Tradičně se tam mezi prvními objevoval exministr Jan Stráský a jeho prachatičtí přátelé. V roce 1996 tam dokonce dobrovolníci postavili stan první pomoci a vybírali peníze, získaných 1100 korun pak poslali na konto Sanitka. Z roku 1998 je zřejmě další rekord, nejmladším účastníkem byl totiž dvouměsíční Jan Šindelář.
- Chatu postavil Šumavský klub turistů, k slavnostnímu otevření došlo 16. září 1883. Turisté chatu spravovali až do války.
- Od roku 1935 měl rozhlednu ve správě Klub československých turistů, který tehdy zvažoval zastřešení vyhlídkové terasy. Na to nedošlo vinou druhé světové války. Během ní sloužila rozhledna k vojenským účelům. Někdy v polovině minulého století byla na Libíně malá posádka vojáků letectva.
- Původní chata na Libíně vyhořela v padesátých letech 20. století, to tam bývala vojenská hláska. Údajně za požárem stála armáda USA, která považovala místo za strategický bod.
- Nejprve byly na původním místě postaveny sklepy a základová deska. Teprve potom se postavila chata nová.
- O stavbu nové chaty se postaral tehdejší Dům pionýrů a mládeže v Prachaticích, a ten ji také do roku 1989 provozoval.
- Novou chatu koupil v roce 1989 její správce Jaroslav Pekárek, který ji také s celou rodinou provozoval až do konce roku 2007. Rodina také odkoupila bývalé objekty vojska, opravila je a vznikl z nich obytný dům.
- Celý areál následně rodina prodala na přelomu let 2007 a 2008 společnosti Libín Oase, za kterou stál čechošvýcar René Odermann, od té doby je chata zavřená.
- Na podzim roku 2019 chatu a celý areál odkoupilo město Prachatice za 8,6 milionu korun a od té doby připravuje projektovou dokumentaci na rekonstrukci celého areálu.
- Od léta 2022 je tam pro turisty k dispozici občerstvení v Boudě na vrcholu. Město Prachatice připravuje rozsáhlou rekonstrukci celého areálu na vrcholu Libína.
Fotogalerie: Současný stav horské chaty Libín
Areál na Libíně hojně využívají také sportovci. Běžci zdolávají vrchol v poklusu. Prachatičtí motorkáři tam letos zjara zase zakončili svou 1. jarní jízdu. Po kopci se jmenují také různé sprotovní kluby, třeba fotbalisté či stolní tenisté. V některých knihách lze zaznamenat různé pověsti, někteří turisté prý hledají v okolí vrcholu Libína tajemnou a divotvornou zahradu. V Prachaticích se najdou i takoví nadšenci, kteří zvládnou zdolat vrchol Libína pěšky více než stokrát za rok. O tom ale zase až někdy příště.
Za pomoc s dohledáním dat o Novoročních výstupech na Libín děkujeme Jaroslavu „Dárkovi“ Černému a Klubu českých turistů v Prachaticích.
