Jedenáct účastníků napříč všech věkových skupin se dvěma osobami na vozíčku, navštívili koncentrační tábor v Terezíně ve čtvrtek 25. srpna. Průvodkyní se jim stala pamětnice paní Dagmar Lieblová, předsedkyně Terezínské iniciativy. Ta je provedla Magdeburskými kasárnami a zdejší expozicí, dále jim ukázala budovu, ve které za války žila se svými kamarádkami a výstava byla zakončena v muzeu ghetta.

A právě o životě v Terezíně nám vyprávěla. V malé místnosti, pokoji vězňů, nás dnes bylo 11. Za dob II. světové války jich tam bylo 60. Ukázala nám okna, kde měla svůj dívčí mládežnický pokoj. Sousedila i s jinými přeživšími, které KreBul, o. p. s. měla jako hosty konference „Přes Volary přešla smrt“, jako např. Helga Hošková – Weissová či Marta Kottová.

V Terezíně nám paní Lieblová vyprávěla o dětské opeře Brundibárovi, časopisu Vedem i celé řadě osobností, které v Terezíně byly vězněny, ale také celou řadu příběhů, na které se ani po tolika letech nedá zapomenout. Na stěnách v muzeu jsou napsaní jména tisíců dětí, které prošly Terezínem a v průběhu války zemřely. Mezi nimi i sestra, bratranci…

Naše exkurze pak pokračovala již bez paní Lieblové, kterou čekal jiný program, do dalších částí památníků – kolumbárium, krematorium a následně prohlídka Malé pevnosti.

Koncentrační tábor Terezín, tedy souhrnné označení nacistických represivních zařízení zřízených za druhé světové války za pevnostními zdmi a valy Terezína. Z formálního hlediska nešlo jen o koncentrační tábor, jednalo se o věznici gestapa (v pevnosti) a o židovské ghetto (ve městě).

Primární funkcí ghetta bylo shromáždit Židy a transportovat je dál, nejednalo se tedy o vyhlazovací tábor. V Terezíně nebyly plynové komory ani žádné jiné zařízení určené pro hromadné vraždění. Přesto zde umírali lidé, přesto životní podmínky byly z dnešního pohledu hrozné. Ale i tak někteří z nich přežili.

Jednou z přeživších je také paní Dagmar Lieblová, která již několikrát byla čestným hostem konference „Volary a pochod smrti“, kterou realizuje KreBul, o. p. s. každým rokem a také řady setkání se studenty a veřejností nejen v Prachaticích. Z Terezína byla s celou rodinou transportována do tábora Osvětim-Birkenau. Hrůzy zdejšího tábora přežila jen díky chybě, kdy se někdo přepsal v jejím roce narození (místo 1929) uvedli 1925. Stala se tak věkově „práceschopnou“ a prošla selekcí. Zatímco zbytek její rodiny skončil v plynových komorách.

Její cesta pak pokračovala do Hamburku na nucené práce a osvobození se dočkala v táboře Bergen-Belsen v době, kdy již nedoufala, že strádání zde může ještě přežít.

Tento vzdělávací výjezd se konal za finančního přispění Jihočeského kraje a Nadačního fondu obětem holocaustu, a to v rámci projektu „Vzpomínka pro život 2017“.

Jiří Gabriel Kučera