Pod cementovou krustou, na které byl nanesen nejmladší nátěr, se ukázaly nejrůznější praskliny a poruchy. „Všechna taková místa budou vyžadovat zednické vysprávky a místy statické zajištění. Všechny lizény, okenní šambrány a další vystupující prvky, musí být doplněny a opraveny. A protože je to práce, která vyžaduje hodně umu a citu, musí ji zedníci provádět pod dozorem restaurátora. Opět jsme u detailů, které budou vypovídat o tom, jak se obnova zámku zdařila,“ přiblížil Vojtěch Brož, kastelán vimperského zámku.

Severovýchodní křídlo Horního zámku muselo být kvůli statickým poruchám spoutáno kovovým táhlem. Kupodivu svazování staveb táhly není nové, moderní řešení. Podobným způsobem bylo svázáno několik křídel Horního zámku po požáru v roce 1857.

překvapení se schovávalo za zelenou rozvodnou skříní u jednoho ze schodišť. Po vybourání skříně se ukázalo, že byla vsazena do již existujícího výklenku, který ale chyběl na veškerých plánech zámku.

„Bohužel s dřevomorkou zřejmě stále nejsme u konce. Podařilo se objevit nové ložisko pod zásypem na půdě, které si dokonce vyžádalo rozebrání kousku schodiště.

Jak jsme již dříve upozorňovali, o výskytu dřevomorky jsme věděli, nikdo však nemohl předem odhadnout skutečný rozsah napadení. Ten se vždy ukáže až při bouracích pracích a stavbě samotné,“ doplnil k dalším pracím na zámku jeho kastelán.