Fortunátová byla švadlena a Jakub její jediný syn. Vyrůstal bez otce a nutno přiznat, že pádná ruka při jeho výchově chyběla. Jenže co teď s tím?

Jaro pomalinku vystrkovalo růžky a i v tom největším peciválovi se začala probouzet jakási bujarost. O Jakubovi to platilo dvojnásob. Fortunátová zrovna šila pro hrobníka rubáše, když tu do chalupy vlítl truhlář, že mu Jakub nasypal piliny do bot. Matka nevěděla, zda má brečet, hořekovat či se jen hloupě a chápavě usmívat. Nakonec truhláře uchlácholila čerstvě upečenou bábovkou, ale když se vpodvečer vrátil nezbedný synek domů, zle po něm vyjela: „Za každou tvou další špatnost na tomhle rubáši udělám jeden steh. Až bude došitý, odnese tě čert." Jakub se sice tvářil provinile, ale nic si z toho nedělal.

Však kdo by takové hlouposti věřil! A zlobil snad ještě více než předtím. Jenže jak stehů přibývalo, začal být poněkud nervózní a matka měla pocit, že se snad i trochu umoudřil. Jednoho dne přijela na návštěvu jakási příbuzná, a že u Fortunátů pár dní pobude. Což, návštěva to byla milá, sem tam s něčím pomohla a Fortunátka byla ráda, že si má při tom věčným látání a přešívání s kým popovídat.

V sobotu po ránu se švadlena vypravila odnést vyspravené šaty na zámek, a to vždy bývalo pořízení na půl dne. A zatím návštěva, aby se nějak zabavila a také odvděčila za pohostinnost, vzala nedošitý rubáš s tím, že trochu přiloží ruce k dílu a švadleně ulehčí od práce. Však to zas tak složité není a těch pár stehů zvládne.

Fortunátová se cestou domů zastavila u řezníka a domů přišla obzvlášť pozdě. Přičinlivé příbuzné již chyběl poslední steh, když vešla do světnice. Venku se zatáhla obloha, v místnosti se setmělo, a přestože ráno svítilo slunce, zčistajasna se chystalo k první jarní bouřce.

Oblohu rozčísl blesk a ještě více se zatáhlo. Fortunátová spatřila téměř došitý rubáš, vyskočila, vytrhla jej návštěvě z ruky a zuřivě ho začala párat, až z něj zbyly jen cáry. Návštěva se urazila, sbalila si svých pět švestek a odjela domů. Jakub ještě pár let zlobil, pak se trochu zklidnil a dá-li se to nějak posuzovat, vyrostl z něj spořádaný a pracovitý člověk. A Fortunátka s rubášem? Těžko říci, zda by se její proroctví došitím rubáše vyplnilo. Asi ne. Ale pro jistotu se do podobných hloupostí nepouštěla.

Jaroslav Pulkrábek