Projekt v sobě spojuje setkání s folklorem s vystoupeními českých i hornorakouských souborů, setkání s vyprávěním pohádek z obou stran Šumavy i setkání s plavením dříví.

Schwarzenberský plavební kanál byl postaven v letech 1789 - 1793 a 1821 - 1823, aby umožnil plavení palivového dříví ze severních úbočí Šumavy na schwarzenberském panství Český Krumlov přes hlavní evropské rozvodí k řece Große Mühl a po ní k Dunaji, aby pak mohlo být na lodích dopravováno do císařského hlavního města Vídně. S myšlenkou na jeho stavbu přišel schwarzenberský inženýr Joseph Rosenauer. Šumavské dřevo pro Vídeň přineslo majitelům panství velké zisky, Rosenauerovo dílo bylo pokládáno za velký vlastenecký čin. Rosenauer byl v roce 1791 ustanoven plavebním ředitelem. "Zlaté časy" Schwarzenberského plavebního kanálu trvaly od roku 1793 do roku 1891, během kterých bylo ze Šumavy do Vídně dopraveno téměř osm milionů prostorových metrů dřeva. Protože v druhé polovině 19. století klesal zájem o palivové dříví, vídeňský obchod se dřívím ze Šumavy skončil v roce 1891. V druhé polovině 80. let 19. století byl postaven tzv. Želnavský smyk, který propojil Schwarzenberský plavební kanál s Vltavou. U jeho ústí bylo zřízeno rozsáhlé překladiště dřeva, později byla k němu prodloužena tzv. Kájovská dráha z Českých Budějovic. Plavební kanál byl v jeho horní části přestavěn na plavení dlouhého dřeva v délkách do 19 metrů, v určitých částech ale až 23 metrů. Plavení dříví na Schwarzenberském plavebním kanálu trvalo až do roku 1961.

Po skončení plavení kanál postupně pustnul, přestože v roce 1963 byl zapsán na seznam nemovitých kulturních památek technického významu.

Nová doba plavebního kanálu nastala v 80. letech 20. století. Napřed byl roce 1980 rekonstruován dolní portál plavebního tunelu na Jeleních Vrších, od roku 1986 probíhala rekonstrukce vybraných úseků Schwarzenberského plavebního kanálu na rakouském území - stavidlo Glöckel-Schleuse, Kesselbach-Schleuse, Landsknechtin-Schleuse a Schrollenbach-Schleuse. Od roku 1991 probíhaly práce na vyčištění plavebního kanálu u potoku Ježová / Iglbach na české straně, po letech se postupně objevoval plavební kanál v místech, kde po desetiletí vůbec nebyl vidět. Od roku 1996 do 2001 pracovali na opravě Schwarzenberského plavebního kanálu především v širším okolí potoka Ježová / Iglbach studenti pražské Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v rámci své prázdninové praxe po prvním ročníku. V letech 1999 až 2001 prováděla rozsáhlou rekonstrukci plavebního kanálu Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava ve dvou úsecích v celkové délce cca 13 km. V letech 2012 - 2013 prováděla další rekonstrukci mezi hraničním potokem Pestřice / Rothbach opět Správa Národního parku Šumava a státní podnik Lesy České republiky mezi hlavním evropským rozvodím v bývalé osadě Růžový Vrch a hraničním potokem Ježová / Iglbach.

V roce 1998 začaly u hraničního potoku Ježová / Iglbach pravidelné ukázky plavení dříví, od té doby se počítají novodobé plavební sezóny. Později se ukázky plavení rozšířily i na Jelení Vrchy, do blízkosti bavorských hranic a k potoku Schrollenbach a přeměnily se na zmíněný projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.

22. novodobá plavební sezóna bude uzavřena v sobotu 21. září od 13 hodin u hraničního potoku Ježová / Iglbach. Spolupořadatelem bude státní podnik Lesy České republiky, který uspořádá Den s Lesy ČR.

HYNEK HLADÍK,

předseda Libín-S Prachatice, z.s., a plavební ředitel