Jak se ti v poslední době vede?
Celkem v normě. Jednou nahoře, jednou dole, tak jako každému běžnému smrtelníkovi. Jen nevím, zda do této rubriky patřím. Necítím se být nějakou výraznou osobností. Ale jídlo a pivo mi také chutná, stejně jako mému předchůdci, panu Bauerovi.

Co je v současné době hlavní náplní tvého civilního života?
Předpokládám, že můj civilní život nikoho nezajímá a ani do něho nikomu nic není. Jsem ale ve fázi práce – domů. Takže pohoda a klídek.

Kdy jsi začal s trénováním fotbalu?
Trénování jsem se začal věnovat, jako řada rodičů, v době, kdy jejich ratolesti dozrávali do věku počátku sportovní kariéry. Takže kolem roku 2000.

Proč jsi s tím skončil?
Skončil jsem v roce 2009 a zde jsme mi opravdu osvědčilo staré známé, že odejít se má na vrcholu. Bylo super odejít jako vítěz Krajského přeboru starších žáků. To jsme tenkrát postoupili do divize a já měl skvělou partu za zády! Zdejší mládežnické týmy z toho v podstatě, myslím, těží dodnes.

Chystáš se k tomu někdy vrátit?
Neříkám, že si někdy na pěkné chvíle nevzpomenu, ale necháme to osudu. Nikdy neříkej nikdy.

Co tvá hráčská kariéra?
Hráčská kariéra, pokud se to tak dá nazývat, byla také úžasná a zůstaly nádherné vzpomínky. Začal jsem v žácích v Prachaticích. Pak chvíli dorost. Škola to malinko přerušila, abych se opětovně vrátil do tehdejšího prachatického „céčka", kdy po jeho zániku následovalo skvělé období s výbornou partou, což je vždy nejdůležitější, a výsledky v Sokolu Záblatí. Do tohoto období již zapadá i futsal v Tenisu Beer a opět skvělé výsledky a parta, neboť jsem si i za tento tým ochutnal ligovou atmosféru a bylo to též příjemné. Poté již následoval mně zřejmě souzený  futsalový tým 1. FC Candát PT. Zase bych se opakoval, protože i zde byla super parta a s tím se dostavují i výborné výsledky.

Jak vidíš budoucnost futsalového týmu Candáti Veteráni?
Co se týká veteránské soutěže, zde jsem letos zklamán malou účastí družstev a tím snížení atraktivnosti. Loňská sezona byla, pro vzniklý tým 1. FC Candát dobrou s hezkým 2. místem na závěr. Pokud nebudou mít lidé po čtyřicítce chuť se hýbat, tak to nevidím s touto soutěží do budoucna příliš valně.

Jak je obtížné vést futsalový tým?
Vést futsalový tým není až tak těžké, pokud máte kolem lidi, kterým věříte a oni věří vám. Opět je výborné, když se skončí na vrcholu. Nyní již žádný tým nevedu a chodím si kopnout pro radost, jelikož mě to stále baví. Závěrem chci popřát čtenářům příjemný nový rok 2013, zdravíčko a hodně pěkných sportovních zážitků.

Příště bude na otázky Josefa Boháče odpovídat Ladislav Lang.

Ondřej Babka