Deníku to potvrdil plavební ředitel Schwarzenberského plavebního kanálu a předseda členského spolku Mezinárodní asociace plavců IATR Hynek Hladík z Prachatic. „Společnou nominaci jsme podali loni v březnu a já osobně jsem moc šťastný, že to vyšlo,“ řekl s tím, že o zápis plavci sdružení v mezinárodní asociaci usilují více než deset let.

Jednání Mezivládního výboru pro zachování nehmotného kulturní dědictví UNESCO, který zasedal v marockém Rabatu, Hynek Hladík sledoval on-line od rána. Rozhodovalo se o 46 návrzích. „O nás mělo rozhodnutí padnout kolem desáté ráno, následovala ale zpráva, že se finální rozhodnutí posouvá na půl třetí odpoledne, tak jsem odešel na oběd. Jednání jsem si pustil na telefonu a ejhle, vyhlásili nás už v půl jedné. Takže jsem seděl u oběda a nemohl jsem ani tleskat,“ popsal Hynek Hladík se smíchem moment, kdy se o zápisu na seznam dozvěděl.

Hynek Hladík vysvětlil, že ač je v souvislosti se zápisem uváděn termín vorařství, jde hlavně v České republice o plavectví, a tedy i plavení dřeva, které bylo právě na Šumavě prastarým řemeslem. „Jde o poděkování za práci plavců na velkých řekách i malých potocích, tedy i na Schwarzenberském plavebním kanálu,“ zhodnotil. V tomto případě podle něj vůbec nejde o peníze, které by bylo potřeba například na opravu vodních toků včetně Schwarzenberského kanálu, ale hlavně o zviditelnění plavectví a vorařství jako takového. „Bude se prostě o nás víc vědět,“ myslí si plavební ředitel Schwarzenberského kanálu.

Plavení dřeva na Schwarzenberském kanálu letos oslavilo pětadvacátou novodobou plavební sezonu. Řemeslo jako takové zaniklo. Doprava dříví po Schwarzenberském kanálu k Vltavě a dřevoskladu v Želnavě a později v Nové Peci trvala do roku 1961. Schwarzenberský plavební kanál byl v Československu v sedmdesátých letech zapsán do seznamu nemovitých technických památek. O jeho částečnou rekonstrukci se pak postaraly Vojenské lesy a statky, Lesy České republiky i Správa NP Šumava. Kanál je dlouhý 52 kilometrů, z toho je 44 kilometrů na Povodí Vltavy a zbylých osm na Povodí Dunaje. Plavit dřevo by teoreticky bylo možné na zhruba šestnácti kilometrech. „V případě ukázkového plavení je to ale vždy nej na několika stovkách metrů. Na Jeleních Vrších a Ježové asi čtyři stovky a v lokalitě Schrollenbach o sto metrů méně,“ vypočetl Hynek Hladík s tím, že lidé rádi na plavení dřeva dorazí, ale pozorovat plovoucí polena třeba dva kilometry je pro ně příliš.

Za udržením tradice jsou podle plavebního ředitele také opravy a rekonstrukce, které Národní park Šumava i Lesy ČR provádějí. „Například oprava Jeleního smyku po bleskové povodni se parku moc povedla,“ zhodnotil Hynek Hladík.

Z úspěchu tradice voroplavby na Vltavě, která bude zařazena na seznam UNESCO, se radují i na Českokrumlovsku všichni, kdo jsou s touto tradicí spojeni. Radek Šťovíček z českokrumlovské Voroplavby se také aktivně účastnil snah tohoto úspěchu dosáhnout. „Požádali mě bratři ze spolku Vltavan Davle, abych zkoncipoval dopis o naší činnosti za účelem udržování tradic voroplavby a mimo jiné i o tom, že v Českém Krumlově provádíme plavby vorů po Vltavě a máme muzeum v bývalém kostele sv. Jošta, které se k této tradici váže. Záměr proniknout do UNESCO se připravoval několik let.“

Zařazení voroplavby na Vltavě na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO stvrzuje, že se spolek Vltavan snaží tuto tradici udržet. „A my tuto tradici připomínáme i našimi každoročními poutními plavbami veslařů,“ doplnil Radek Šťovíček, který je členem spolku Vltavan v Davli i v Purkarci „Věděli jsme, že je to na dobré cestě a věřil jsem, že zařazení na seznam UNESCO dobře dopadne. To napomůže oživení voroplavby a lepší činnosti spolků Vltavanu. Spolky pracují a pořádají různé akce, ale spíše se týkaly jenom daných regionů. Finanční možnosti spolků byly omezené, a to neumožňovalo dělat větší propagaci tradice, která už dávno zanikla. Doufáme, že díky UNESCO vejde více ve známost, bude více sledovaná a zvedne se zájem veřejnosti o voroplavectví. Rovněž doufám, že se více oživí regiony, které se k voroplavbě vázaly. A že také vůči těmto akcím, jako například stavbě vorové tabule, budou vstřícnější různé orgány a instituce.“

Úspěch potěšil také Roberta Ouředníka, který ve Vyšším Brodě inicioval stavbu pravé vorařské tabule. „Jsem moc rád, že je voroplavba v UNESCO, s Vyšším Brodem je svázána staletí, tak doufám, že toto by nás mohlo popostrčit k tomu, abychom se této tradici začali nějakým způsobem věnovat. Já mám v hlavě už dlouhá léta nápady, co by se kolem voroplavby dalo dělat, ale to si zatím nechám pro sebe, dokud neuzraje ten správný čas. Tabuli voru již máme, a když se to povede, určitě na ni navážeme nějakou další tradicí.“

Také podle předsedy spolku Vltavan z Purkarce na Českobudějovicku Jana Pöschla jde o velký úspěch, zápis vorařství a voroplavby do nemateriálního kulturního dědictví UNESCO stojí dlouhodobá práce hned čtyř dobrovolných organizací. „Byli jsme součástí skládačky, aby se podařilo tento statut získat. Společně s dalšími třemi spolky jsme podávali žádost,“ vysvětlil s tím, že o podobný počin se snaží už od roku 2015.

Nejdříve bylo nutné zapsat tradici do nehmotného dědictví jižních Čech, posléze následovaly další kroky. „Potom se žádalo v rámci republiky, to se podařilo v roce 2018, následovala žádost celostátní,“ popsal Pöschl.

Důležité je dle jeho slov zachovávat názvosloví, pracovní postupy i staleté pojmy tohoto tradičního řemesla. „Je to úspěch, pocta starých chlapům, plavcům, pro které to bylo normální, každodenní živobytí. My jako spolek se snažíme udržovat historii, snažíme se, aby to neupadlo v zapomnění, a to je zásadní, aby lidé nezapomněli, jak vypadalo dříve plavení dřeva,“ míní předseda spolku Vltavan.

Spolek chce pokračovat v činnosti a oslovovat i další generace. „Máme v neděli schůzi, možná zápis při setkání členů i komorně oslavíme,“ prozradil. Všechny společnou oslavu zřejmě v Praze. Do budoucna doufá ve větší návštěvnost muzea v Purkarci. „Ukazujeme nářadí, s nímž se skutečně pracovalo, udržujeme historii. Doufáme, že se díky UNESCO dostaneme více do povědomí, snad přibudou návštěvníci i lidé, kteří rozšíří naše řady,“ uzavřel.