No, bavili se přenáramně, zvláště u těch, jež popisovaly stavbu mostů či kopců a hor, které čerti museli postavit do svítání, a přestože měli navrch, nějaký filuta je pokaždé převezl fingovaným kohoutím kokrháním. A že každý čert ví, že to jsou všechno jen babské tlachy, přišli s nápadem, ztropit si z lidí takový malý žert.

Jeden z čertů se tedy vypravil do vesničky Svatomáří. Kdo si myslí, že to jméno rohaté odrazuje jak komáry ocet, je na omylu. Je jim to šumafuk.

A v tom Svatomáří našel starostu a dal se s ním do řeči, ze které vyplynulo, že když místní postaví do týdne větší horu kamení než čerti, dostane každý z vesničanů zlata, co pobere. A když ne, budou muset až na věky věků z názvu obce odstranit to svaté. Starosta nechtěl, a že byl skvělý diskutér, ukecal to na smazanou čárku nad a.

Druhý čert se vypravil do Elčovic a tam zas proti zlatu postavili začáteční E. No, řekněte sami, který starosta by do toho nešel. To se ví, Elčovičtí nevěděli o sázce Svatomářských a naopak.

A tak to odstartovali. Vesničané z obou vsí si vybrali místo a začali na něj snášet a svážet šutry z blízka i zdaleka. Za podíl na výhře zapojili i sousedy z okolních obcí a již první den večer v obou případech ty hory kamení vysoko převyšovaly okolní lesy. Jen čerti nestavěli.

Usadili se na kopci zvaný Silná hora kousek od Budilova, zrovna přesně uprostřed mezi oběma staveništi a měli velkou srandu z toho, jak se ti hlupáci zbůhdarma dřou. Sem tam přitáhli nějaký oblázek, aby to vypadalo, že se také činí a oklamali zvědy, co zjišťovali, jak je soupeř daleko. Utekl týden a vesničané přitáhli s pytli, nůšemi a někteří i s žebřiňáky, že se tedy jede pro to zlato. Starostové se začali shánět po čertech, aby poměřili svá zrovna dokončená díla.

Ale zrovna nikde žádný nebyl k zastižení. Vzešla z toho tenkrát mela veliká. Osadníci z okolí se hlásili u Elčovických a Svatomářských o podíl, a ti zas výhru vymáhali na starostech. A starostové? Do každé podezřelé jámy, do komína nebo jen tak do hlubokých lesů vyřvávali na čerty, aby koukali dodržet slib. Jenže ti z toho měli jen obrovskou legraci.

Trvalo dlouho, než se ten humbuk utišil a obě vsi uznaly, že je čerti napálili. Aby si to pamatovali i jejich potomci, zkrátili si jedni jméno obce o první písmeno a druzí smázli čárku nad a.

Kdo tomu všemu nevěří, může se jít klidně podívat na vršky, co jim dnes říkají Lysá hora a Věnec. Ty hromady kamení tam totiž najdete dodnes.

Jaroslav Pulkrábek