Má chovnou stanici, jezdila na mistrovství republiky i Evropy, pomáhá cvičit psy a posledních šest let se věnuje canisterapii. Dřív se canisterapie asi moc nevyužívala, jak jste se k této metodě dostala? Měla jsem fenu, která prodělala boreliózu a nemohla pak podstupovat náročný výcvik. Byla povahou klidná a navíc hodně vstřícná k lidem, a tak mě napadlo, že zkusíme tohle. A už jsem u toho zůstala. Musí být pes na canisterapii speciálně cvičený? Prakticky stačí, když zvládá základní poslušnost a nesmí být agresivní. Každý pes se k tomu nehodí. Může to být jakékoli plemeno, ale musí být vstřícný a klidný. Děti, a to zvlášť postižené, jsou nevyzpytatelné. Můžou udělat nečekaný, rychlý pohyb a psa to nesmí rozhodit, aby náhodou nezaútočil. Může se stát, že pes, i když je sebelíp vycvičený, zaútočí? Může se pochopitelně stát cokoliv, ale majitel by měl vždy znát svého psa a poznat, když se mu něco nezdá. Neexistuje, abych nechala při canisterapii psa s dětmi samotného, pořád psy kontroluji. Nikdy se mi ale ještě nic takového nestalo, ani náznak, že by pes mohl zaútočit. Jak se ve Strakonicích lidé staví ke canisterapii? Je to pro lidi ještě dost neznámé. Většinou se to dostává k veřejnosti přes rodiče dětí ze speciální školy, kam se psy chodím. Kromě mě tady dělá canisterapii ještě jedna slečna, jinak o nikom nevím. Možná třeba v Budějovicích už je to více známé a více využívané. Pozorujete na dětech změny způsobené canisterapií? Jednoho chlapce jsem poprvé zažila ještě v mateřské škole a tehdy měl panickou hrůzu ze psů. Dnes už je školák a psa si bez problémů pohladí a nebojí se. Určitě pozoruji postupné změny, děti to zklidní a těší se na to.