Centrum poskytuje pomocnou ruku uživatelům návykových látek už dvě desítky let, a to na velmi vysoké úrovni. Potvrdil to i krajský protidrogový koordinátor Marek Nerud. „Do konce roku 2020 jsme považovali služby, které toto zařízení poskytovalo, za velmi kvalitní, odborně velmi dobře zajištěné a bez přehánění příkladné v tom nejlepším slova smyslu. Nynější situaci sledujeme se znepokojením,“ uvedl.

Reagoval tak na změny, ke kterým došlo v posledních měsících a které vyvrcholily odchodem kompletního týmu pěti pracovníků včetně vedoucí centra Blanky Kačírkové. Většina zaměstnanců přitom byla už u jeho vzniku před více jak dvaceti lety. „Důvodem našeho odchodu byly marné pokusy zabránit rozhodnutím a změnám vedení Farní charity Tábor, které vedly k omezení služby a k porušování základních zásad jejího poskytování. To vše se dělo na základě zavádění plánu, který předpokládá slučování dalších služeb,“ vysvětlila.

K poslednímu červnu loňského roku odstoupila z pozice ředitelky Farní charity Ivana Hašplová, v červenci ji tak po třinácti letech nahradil Miroslav Petrášek. „Mojí vizí je rozšířit poskytované služby tak, abychom dokázali nabídnout pomoc co nejširšímu spektru lidí, kteří jsou v nouzi. Samozřejmě se budu snažit hledat cesty a možnosti, abychom dokázali pomáhat co nejvíce lidem, ale nikdy to nebude na úkor standardů kvality,“ uvedl krátce po svém nástupu.

To se však podle názoru bývalé vedoucí centra Auritus Blanky Kačírkové nenaplnilo. „Přestože jsme byli ubezpečeni, že nebude docházet k omezování služeb centra Auritus, od počátku svého působení nám nový ředitel předkládal vize o tom, jak by se měla rozšiřovat Farní charita. Tyto vize se během několika dní až týdnů měnily,“ popsala.

Jedním z nápadů tak bylo například odstěhování celého kontaktního centra z domu. K tomu sice nedošlo, centrum však přesto přišlo o jednu místnost. „Vedení Farní charity nám odebralo pro potřeby ředitelny skupinovou místnost, která sloužila k poradenství s rodinami a preventivním besedám s žáky a studenty. Byla připravená na skupinovou terapeutickou práci. Vedlo to k omezení služby a k výraznému ztížení poskytovaného poradenství,“ uvedla Blanka Kačírková. Za další zásah do struktury programu považuje záměr zabrat pro účely občanské poradny část galerie a zároveň vstupu pro klienty poradenského centra.

Miroslav Petrášek to vidí jinak, za hlavní příčinu nedorozumění označil to, že pod Farní charitou Tábor fungovala dvacet let pouze jedna sociální služba. „Naším charitativním posláním je však služba milosrdné lásky všem lidem bez rozdílu. Není proto možné se věnovat pouze jednomu druhu klientů, jedné cílové skupině. Proto si myslím, že je nutné, aby se z hlediska poslání té organizace nějakým způsobem otevřela a nabídla své služby i jiným cílovým skupinám,“ uvedl.

Od příštího roku se tak chystá převzetí noclehárny v Zavadilské ulici dosud provozované městem, od Diecézní charity převezme terénní program pro lidi bez přístřeší a občanskou poradnu. Ta nyní funguje jinde, nově by se měla přesunout do budovy, v níž sídlí Auritus. Díky přestavbě vznikne v galerii nová místnost.

„Když jste dnes přišel do Farní charity a vzal jste za kliku, bylo zamčeno. To mi přijde z hlediska našeho poslání a otevřenosti k lidem, že to není dobrá výchozí pozice. Proto do budoucna chci, aby nikdo nemusel chodit přes zavřené dveře a muset zvonit, ale aby rovnou vešel do recepce, kde ho přivítá sociální pracovník občanské poradny,“ popsal své představy Miroslav Petrášek.

Blanka Kačírková to považuje za ohrožení klientů. „Zaměstnání dalších administrativních pracovníků, zřízení občanské poradny a možnost vstupu do zařízení i dalším cílovým skupinám jsou v rozporu se zásadou vytvořit pro klienty bezpečné prostředí, respektující jejich anonymitu. Stejně i pohyb lidí, kteří v zařízení nepracují, ale budou chodit na pracovní schůzky a jednání, klienty ohrožuje,“ myslí si.

Za problematickou považuje i finální podobu nově pořízeného automobilu, který slouží potřebám terénního programu. „Je velmi výrazně a viditelně označený logy služby a organizace. Klienty tak při poskytování služby vystavuje ztrátě anonymity a zbytečné stigmatizaci,“ uvedla.

V tom s ní souhlasí i jeden z klientů, s nimiž Deník hovořil. „Neumím si představit, že bych bydlel na malém městě nebo vesnici, domluvil si po telefonu výměnu použitých injekcí za čisté – a někdo tam přijel v takovém autě. To by byl poprask, všichni by se hned ptali: proč sem přijelo auto s nápisem Charita, co tu dělá a za kým jede,“ kroutí nevěřícně hlavou. Je jedním z těch, které dění v centru vyděsilo a rozhodl se na něj reagovat peticí. Podepsalo ji 117 klientů. Požadují v ní zastavení změn a vyjadřují podporu odcházejícímu týmu.

„Lidem, co jsou v káčku teď, věříme, spoléháme se na ně a víme, že nám ve všem pomůžou. Některým z nás tyhle lidi zachránili život a pomáhají nám žít tak, aby to mělo smysl. Bojíme se změn, bojíme se o anonymitu, bojíme se, že ti noví to nebudou umět s lidmi jako jsme my,“ uvádí se v petici, kterou rozeslali na řadu míst a institucí. „Nejvíc nás ale mrzí, že jedním z těch, komu jsme nestáli za odpověď, byl také nový ředitel,“ uvedl.

Dodal také, že si práce nových zaměstnanců váží. „Je vidět, že se snaží. Když ale mají poradit, jak správně ošetřit třeba absces, už někteří tápou a pořádně nevědí. Ale hlavně – neznají nás, neznají tu cestu, kterou jsme si v posledních deseti patnácti letech prošli,“ vysvětluje.

„Původní tým nikdo nevyháněl, sami dali výpověď. Nesdíleli stejnou vizi rozvoje charity. Nyní věřím, že se Farní charita bude moci nadechnout a realizovat své nové cíle v poskytování charitních služeb občanům Tábora,“ uvedl nový ředitel. Situaci ohledně auta terénní služby jako problematickou nevidí.

„Beru, že jsou různé pohledy na věc. Ale z hlediska naší charitní sítě – všechna auta Charity jsou polepená logem Charity. Proto i my máme auto polepené logem Charity a služby Auritus, a je to zkrátka fakt. Nemám zatím žádnou zpětnou vazbu od našich pracovníků, že by to někomu z klientů vadilo,“ sdělil. Příčinu konfliktu s původním týmem vidí jako hlubší.

„Když přijde do organizace nový ředitel, je to vždy nějakým způsobem náročné. Už když jsem byl přijatý, tak jsem věděl, co mě čeká – rozvoj Farní charity Tábor. Rozšiřování sociálních služeb a víc se otevřít našim klientům. Zjistil jsem ale, že jak už je tady původní tým dvacet let zaběhlý, tak není schopný vnímat tu potřebu rozvoje. Další rozvoj Farní charity jednoduše nepřijal. A je legitimní, že pokud někdo neakceptuje to, kam se organizace chystá dál směřovat, pak tedy odejít. A právě k tomu došlo,“ popsal svůj úhel pohledu.

V centru Auritus nyní pracuje kompletně nový tým, dva z jeho členů mají zkušenosti z jiných podobných zařízení.