V sále radnice již od ranních hodin řádili nejmladší čerti a starší pekelníci, aby připravili to pravé peklo. V patnáctou hodinu tři údery zvonu kostela svaté Kateřiny ohlásily tu pravou hodinu. Kdo přišel hlavním vchodem a bonbón, bonbónek, či jinou dobrotu přines, byl odměněn Čertovskou babičkou po čertech výborným světlem a taky uhelnou šmouhou. Ten, kdo šel zkratkou zadem, byl přistižen vysokým čertem Leofášem a ten do pytle je bral. A potom se již v pekle hrálo vše možné. Ďábelský mariáš do té doby, než malý Michal zjistil, že čert Kruciáš má označené karty, u hry v kostky dozíral sám Luciper a tak to bylo dobré. Paní Luciperová tahala ryby a Anděl řídil cestu koloběžky. No bylo to po čertech dobré hraní.

Najednou se setmělo a Luciper si volal děti, aby jim vyčinil, nebo je pochválil, neb Kniha hříchů nelže. A tak přišlo na zpovídání, slibování, i slzička nejednou ukápla. To však trvalo chvilku a pán pekla řekl, jejda to jsem opět spletl, tady v těch Volarech jsou děti hodné. Vyhlásil diskošku a čertům rozkázal vést tu tlupu v ohebných pohybech. Jo a tady se čert Anďal vyřádil, řídil, skákal, točil rukama a bylo to po čertech dobré.

A když se již pomalu nemohlo, neboť ta čertí hudební jízda rychlá byla, přišel čas odpočinku. Tu se pojednou rozsvítilo velké světlo. Zazněla Andělská melodie a Anděl přivedl shůry svatého Mikuláše. Básničky, písničky a poklona Mikuláše potěšila a každému dítku něco dobrého dal.

Ať již peklo bylo či nebylo, víme, že zařízeno bylo dobře, poněvadž, kdo si hraje nezlobí. A když něco nejde, tak čert, i když to trochu drhne, pomůže.

Ladislav Beran