Pavel nás nečekaně opustil ač vím, že sám by o tom nikdy ani neuvažoval, neboť měl rád nás muzikanty, herce, básníky a spisovatele fejetonů a my jsme měli rádi Pavla. A to tak, že moc. Ještě jsme si ani nestačili uvědomit, jak už nám teď on a lidé jemu podobní na světě chybí. Je zvláštní, že si hodnotu člověka zpravidla uvědomíme, až když odejde a to, co jsme vždy brali jako samozřejmost, je náhle pryč.

U Pavla dvojnásob, neboť s Pavlem přicházela k nám do táborského divadla noblesa, talent promluvit a posluchače i diváky zaujmout krásnou řečí, ve které žádné slovo ani větu neošidil. Naopak stavba vět, pečlivě připravených pro slavnosti a koncerty nám připomínala krásu češtiny a mluveného slova, které se v Pavlově přednesu stávalo krásným uměním.

Pavel byl renesanční člověk s bohatě rozvinutým citem pro slovo i hudbu a se schopnostmi, znalostmi a dovednostmi slovem a hudbou přinášet do našich životů ono pěkno, bez kterého často a nyní až přečasto strádáme.

Příčí se mi při vzpomínce na Pavla užívat minulý tvar bytí. Dlouhá léta moderoval vystoupení výtečné Keramičky i dobře zpíval. Vzpomínám, že semaforská muzika u piána v našem divadelním Jonášklubu dostala s Pavlovým kontrabasem bohatý zvuk a umocnila radost z našeho muzicírování. Pavel byl silná osobnost v kultuře Tábora i celého regionu a není divu, že byl žádán a povolán jako mluvčí a reprezentant nejvyšších policejních institucí našeho státu, kde často moderoval koncerty Ústřední hudby Ministerstva vnitra i dalších velkých orchestrů.

Z televizní obrazovky nám mnohokrát sděloval policejní události, sice neradostné a mínusové, ale vždy využil své schopnosti vnést do situace klid a dodat vnímajícím jistotu, že vše špatné je zvládnutelné a pod kontrolou. Také kus velkého umění, kde je nanejvýš nutné mít pravé lidi na správných místech.

Pavel byl vždy v pravý čas na pravém místě a uměl přinášet lidem pěkno, klid a dobro. Bude nám všem chybět. A moc.

Karel Daňhel, emeritní ředitel Divadla Oskara Nedbala Tábor