Dnes odpovídá na otázky kurátorky Muzea české loutky a cirkusu Hany Patrasové bývalý ředitel ZŠ ve Vlachovo Březí Jan Křtitel Horák.

Loni jste skončil jako ředitel ZŠ prof. Josefa Brože ve Vlachově Březí. Jak si užíváte důchod?
Přiznám, že jsem si ten "důchod" představoval poněkud jinak. Navíc si ještě moc dobře vzpomínám na doby, kdy pro nás …náctileté, či… cetileté hochy byl každý muž nad třicet "starej chlap", co navíc nosil hnědou koženou budnu z vepřovice. A najednou to tu mám i s úroky. Jsem dvojnásob starej chlap, jsem koženej, ale tu bundu nenosím. .. Skončil jsem sice s ředitelováním ve škole pana profesora Brože, ale v těchto časech tu ještě trochu učím žáky kreslit, malovat i psát, prostě klasiku… Díky pobytu mezi mládím se mi občas podaří jim ho trochu pobrat, trochu jim rozumět a z toho mám radost. Já jsem se ještě nenaučil si něco, jak se nyní pořád říká, užít. Naše generace "dětí květin" šla do všeho naplno. Když fandím, tak fandím a už nemůžu myslet na to, abych si to fandění ještě užil…To by byla jen póza. Ale jinak je to dobrý, jak řika ostravsky bard- Dokud se zpívá, ještě se neumřelo…

Mohl byte zavzpomínat na svou pedagogickou dráhu? Kde jste začínal a kde všude jste působil?
Vzpomínám si, jak v roce 1968 zlanařil jakýsi školní inspektor pět ze sedmi maturantů III. B prachatické SVVŠ(dnešní gymnazium) ke studiu kantořiny. Tenkrát jsme asi moc chtěli narovnávat dětem charaktery. Nakonec se 4 z nich opravdu kantory stali, shodou okolností i já s aprobací český jazyk-výtvarná výchova. V roce 1972 však narovnávání skončilo a začalo se zase hrát podle starejch not. Já začínal ve škole v Šumavských Hošticích za 1140,- Kčs, ale byl jsem tam rád. Když jsem překonal zaječí úmysly, zjistil jsem, že i ta kantořina má svá silná místa a že se dá s dětmi pracovat i v době tuhé normalizace a hlavně taky i bez tuhé rudé legitimace. V Hošticích jsem měl štěstí na fajn lidi, kolegy a skvělé děti… a hlavně jsem byl mladej a bral to s legrací. V roce 1978 jsem přestoupil na školu ve Vlachově Březí a stal jsem se tak učitelem v místě bydliště, což s sebou neslo i větší míru odpovědnosti. Jeden rok jsem měl také střídavý start v ZŠ ve Čkyni, dlouhá léta jsem byl okresním metodikem výtvarné výchovy( to byl takovej lídr daného předmětu, dnes už to není a kantoři se vzdělávají individuálně). Po listopadu 1989 jsem začal koketovat s komunální politikou, dokonce mi hrozilo i starostování, ale u kantořiny jsem nakonec zůstal a v roce 1999 jsem se po vítězství v konkurzu tím direktorem školy opravdu stal. Na konci června 2012 jsem v ZŠ profesora Josefa Brože skončil a odešel dodůchodu. Držel jsem se svého kopyta a ono se to protáhlo až na 40 let! Ani nevím proč, ale ty mé poslední školní roky utíkaly neskutečně rychle.

Kromě práce pedagoga se věnujete také místní kultuře. Letos uplyne 20 let od vydání prvního čísla Březin, měsíčníku pro občany Vlachova Březí a jeho přátele, Vy jste jejich hlavním tvůrcem. Mohl byste tyto První vlachobřezské noviny více představit?
Jak jsem již naznačil, po roce 1989 jsem vstoupil do místní politiky a snažil jsem se pomáhat tam, kde jsem tomu rozuměl i tím, co jsem uměl. To byly právě oblasti kultury, sportu i novinařiny. Až do svého nástupu na post ředitele školy jsem trénoval zdejší hochy-žáky v FC. Od roku 1991 jsem začal psát do Našich novin. Ty vycházely v cyklostylové formě a já je psal na vypůjcěném psacím stroji. Později v referendu pokřtili čtenáři noviny na Březiny-První vlachovobřezské noviny. Jejich první číslo vyšlo právě v květnu 1993- tedy před 20 léty, a bylo napsáno na počítači.Na tom já neuměl, takže jsem si musel opatřiti sekretářky. Ty s tou prací vždy po čase praštily, až jsem se musel naučit noviny psát na PC sám. Pak přišlo období, kdy jsem posílal diskety Březin a fotografie do vodňanských tiskáren pana Jaroslava Šikla. Tak to šlo dlouhá léta, až se panu Šiklovi rozbila mašinka. Několik posledních let se o grafickou podobu vlachovobřezských novin stará pan Václav Toušek z MěÚ ve V. B. a já je pak tisknu na kopírce ve škole. Noviny mají své stálé rubriky a samozřejmě i své dopisovatele a já se jen pokouším vtisknout jim určitou ideovou a formální tvář. Měl bych upřímně přiznat, že mi dělá víc a víc potíží. Novinář, to musí být štika. Působí -li pořád v jediném rybníce stává se líným a někdy i otravným kaprem…

Na kultuře v regionu se podílíte také jako organizátor výstav a to především ve školní galerii BoMBa.
Od roku 1995 se veškeré výstavy obrazů nebo instalace příležitostných expozic odehrávají u nás ve škole. Až do té doby se výstavy konaly ve velkém síle na radnici. Výhodou naší školy je dostatek prostoru a to nás přivedlo k vybudování 3 stálých galerií. Ta nejstarší se jmenuje galerie Pod schody a nabízí ukázky výtvarných prací žáků. Druhá galerie Ve Škole se nachází ve foyer prostorného schodiště a také přímo ve schodištní chodbě a divák zde může objevit originální díla malířů, kteří se u nás narodili nebo v našem městě okolí žili. V západní části školního pavilonu, který navštěvují žáci 1. stupně se nachází třetí ze školních galerií- BoMBa. Její název je složen ze začátků příjmení našich velkých malířů - rodáků. Bo = Václav Boukal (1922-2007), M = Jan Matulka (1890-1972), Ba = Boška(to je slavný malířský rod, jehož třetí generaci reprezentuje Jindřich Boška, *1931). V této galerii pořádáme několik výstav ročně a snažíme se představit našim lidem díla malířů z regionu, dále se tu konají různé tématické výstavy k významným výročím města, spolků, osobností, koncerty a podobně. Také tu každoročně k 17. září otevíráme výstavy, kde se představují své dílo naši bývalí žáci. A 17. 9. proto, že v tento den byla v roce 1899 otevřena první budova školy pod Svatým Duchem ve Vlachově Březí.

V současnosti připravujete výstavu k výročí Jakuba Bursy. Čím Vás tento zedník zaujal a v čem vidíte jeho přínos dnešku?
10. května 2013 chystáme vernisáž výstavy Podpisovatel mena ge Gakub Bursa *1813+1884. Dílo Jakuba Bursy pro nás objevil pan profesor Josef Brož ve své práci Zedník, umělec, tvůrce svérázu jihočeské vesnice z roku 1931. Pan profesor byl vlachovobřezským rodákem, historikem, národopiscem, výborným kreslířem, spisovatelem, kronikářem a ještě mnohým dalším, a proto jsme po něm pojmenovali v roce 2004 i naši školu. V roce 200. výročí Bursova narození by bylo neopustitelnou chybou nepředstavit dílo a osobnost tohoto člověka našim žákům i obyvatelů a také našim hostům, což ostatně děláme v pětiletých cyklech stále. Magické dvoustovky se však chopili i tací, kteří si chtějí na Bursovi ohřívati svou polívčičku. Rok 2013. tak probíhá ve znamení jakési Bursomanie. Náš příspěvek do ní jest však skromný, upřímný a je prost všeho nezdravého, neboť nabízí práce dětských i kantorských duší, srdcí a rukou. Kde jinde by se měly děti o slavném zedníkovi dozvědět více než právě ve škole, do níž Jakoubek Bursů z Dolních Nakvasovic chodil každý den pěšky.

Uprostřed názvu galerie BoMBa je M-jako Matulka. O něm se ale mnoho neví, mohl byste nám, alespoň stručně, o Matulkovi něco říci?
Osobnost malíře Jana Matulky nelze přiblížiti několika větami. Nestačila na to ani výstava otevřená v BoMBě roce 2010, ani dvě skromné publikace věnované životu a dílu tohoto malíře. Prozradím jen tolik, že Jan Matulka byl, je a bude nejslavnějším Vlachovobřezšťanem v historii tohoto místa. Byl to malíř světového jména, který se narodil roku 1890 ve Vlachově Březí, v sedmnácti odjel za velkou louži do Nového Jorku, vystudoval akademii, stal se slavným, mimochodem byl jedním z prvních nositelů, dnes tolik populární, Pulitzerovy ceny. Častokrát jezdil do Evropy, do Paříže, do Československa i do svého rodiště. K jeho mecenášům patřili Tomáš Baťa, Jan Masaryk nebo Jindřich Waldes. Jako jediný ze všech malířů dokázal Matulka "po kubisticku" zachytit tančící indiány kmene Hopi! Podle mne to byl velice skromnej a pokornej umělec, prostě Pan malíř. Bohužel u nás však není zatím prorokem. Sám pro sebe si podtrhávám to slovo "zatím"…

Co Vás těší a co Vám přináší život ve Vlachově Březí?
Jednou jsem to tu již řekl, že naše generace šla a snad ještě alespoň trochu jde do všeho po hlavě. Vlachovobřezským patriotem jsem se v Praze narodil a jsem jím stále, nemůžu jinak a tak to zůstane už nafurt, dokud nám bijí srdce…

Příště bude na otázky odpovídat nový ředitel ZŠ ve Vlachově Březí Michal Novotný.

Ptá se:
Hana Patrasová - Narodila se v Brně, vystudovala DAMU a pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracuje jako kurátorka Muzea české loutky a cirkusu a zároveň vyučuje na SPgŠ dramatickou výchovu. 

Odpovídá:
Jan Křtitel Horák - Narodil se v roce 1950 v Praze, od mala žiji ve Vlachově Březí. Vystudoval češtinu a výtvarnou výchovu na PF v Českých Budějovicích. Od té doby je kantorem a trvale bydlí ve Vlachově Březí.