Řeč je o památníku osvobození, který do března roku 2008 stával na rohu ulic SNP a Sokolovská.


Možná právě jeho umístění svádělo k tomu, že si i místní pletli důvod jeho postavení. To, že byl postaven jako symbol osvobození ČSSR v roce jeho třicátého výročí, věděl málokdo, většina Prachatičáků žila v domnění, že se jedná o památník věnovaný Slovenskému národnímu povstání. A nutno říci, že tubus tyčící se k nebi, nepatřil rozhodně k vrcholným uměleckým dílům ani svým pojetím, ani použitým materiálem. I proto si od Prachatičáků vysloužil nejrůznější přezdívky, mezi nimiž „roura" byla tou slušnější variantou.


Vlastní památník tvořil mohutný zhruba dva metry vysoký betonový podstavec s ochozem a zdí ze skládaných kamenných bloků osazených v jednom z rohů pamětními deskami. Ty skončily uložené po likvidaci památníku v Prachatickém muzeu.


Podobně jako s většinou takových poct, ani s památníkem osvobození v Prachaticích si město příliš nevědělo rady. Vzhledem ke stále se zhoršujícímu technického stavu jak betonového základu, tak i vlastního tubusu, padlo v roce 2007 na návrh kulturní komise rozhodnutí zastupitelstva nechat památník kompletně odstranit, prostor rekultivovat a osadit zelení. Technický stav celého objektu se totiž dlouhodobě zhoršoval, betonový základ byl na několika místech prasklý až do základů a hliníkový tubus se povážlivě nakláněl. Záchrana díla, které podle tehdejšího předsedy kulturní komise Václava Kuneše nemělo ani zásadní uměleckou hodnotu, by vyšla na dva miliony korun.


Likvidaci památníku provedli pracovníci Technických služeb Prachatice 18. března 2008. Hliníkový tubus, stejně jako jeho ocelová konstrukce, skončil ve sběrných surovinách. Likvidace památníku a následná revitalizace místa vyšla rozpočet města na 450 tisíc korun.