Proto není divu, že mnozí ze zoufalství přizvali na pomoc i mocnosti pekelné či jinou zlou havěť, i když z vyprávění starců věděli, že to nikdy nepřinese nic dobrého. Ale taková už je povaha lidská, a přesvědčení, že tentokrát to vyjde, až příliš lákavé. V tom se ostatně lidské plémě nepoučilo dodnes.
Dnes již nestojící a dávno zapomenutý lesní mlýn, nacházející se na Travnaté Vltavě, zvané také Řasnice, necelou hodinu chůze od obce Strážný, postihlo neštěstí. Špatně udržovaný komín a lidská nedbalost způsobily, že lehl popelem. Z velké části dřevěné stavení pohltil plamen během několika minut a za tu dobu se z mlynáře a jeho rodiny stali žebráci. Ačkoli celá rodina stačila z hořícího stavení vyběhnout, veškerý majetek uchvátil ohnivý kohout. Stalo se tak na konci října a dalo se očekávat, že sníh zavalí krajinu každým dnem. Žár je sice nezahubil, ale za to se nyní o slovo hlásila zima a hlad. A v tom se nečekaně objevil pomocník, který přislíbil rychlé řešení. Co na tom, že místo jedné nohy měl kopyto a pod kloboukem rohy, když za to vlastně ani moc nechtěl. Jen ve stropě světnice ponechat díru, aby mohl bez překážek, kdykoli volně do mlýna přicházet a odcházet. Žádnou duši, či život krátící odměnu nežádal
Tak mlynář, zoufale hledící na pět hladových, zimou i strachem chvějících se dětí souhlasil. A ráno, když se vyhrabal z provizorní chýše, pokryté ohořelou plachtou a smrkovým chvojím, nevěřil svým očím. Dým spáleniště byl pryč a na místě ohořelé stavby stál krásný, z kamene vystavěný mlýn i se stodolou a maštalí. Ve světnici novotou zářící vybavení a dobrý dojem kazila jen nevzhledná díra ve stropu v rohu nad lavicí.
Rohatej přicházel na návštěvu někdy každý den, jindy se celý měsíc neukázal. Prošel stavení, zasedl za stůl a jen tak zle koukal a něco si pro sebe mumlal. Nikdy nic nechtěl, ani jídlo, ani pití. Kloudného slova nepronesl a jen celý mlýn pak několik dní páchl spáleninou, jako připomínku, kdo a proč tento mlýn vystavěl.
Mlynář s rodinou měli sice střechu nad hlavou, jenže lidé se mlýnu vyhýbali a málokdo sem přišel. Vázla živnost, svár a hádky se objevovaly častěji než skýva chleba. Není proto divu, že se mlynářovi čertovy návštěvy začaly zajídat. A protože pekelný mužík nic zlého nečinil, opadl i strach a mlynář díru ve stropě jednoduše přikryl prkny. Jenže ráno tam byla znova. Mračící se čert byl u stolu a pach spáleniště činil světnici neobyvatelnou.
Mlynář vyzkoušel různé materiály, od kamení, po cihlu či pláty železa, ale pokaždé se díra objevila znovu a nezvaného hosta se ne a ne zbavit. Mnoho lidí radilo, leč nic nepomáhalo.
Až jednou se zde zastavil na cestě z příbramské Svaté hory do kláštera v Sant Oswald potulný mnich, a ten mlynáři poradil. Na skobu pod díru připevnit obrázek s panenkou Marií a otvor nijak nezakrývat. A protože podobných obrázků bylo v každé šumavské chalupě hned několik a vždy řádně místním farářem vysvěcených, učinil tak mlynář ještě téhož večera. Co se nepodařilo pomocí dřeva, kamene či železa, zvládla síla jednoho svatého obrázku. Jen díra ve stropě, i když už bez rohatého návštěv, mlynářovi připomínala, do jaké šlamastiky se vlastní vinou dostal.
A jak vyprávěli pamětníci, visíval obrázek bohorodičky ve světnici mlýna až do jeho zboření v polovině minulého století.
Zpracoval (jp)
