Předchozí
1 z 5
Další

Po odchodu Gabriely Koukalové do „biatlonového důchodu“ začaly tomuto našemu výstavnímu sportovnímu odvětví na mezinárodním poli tak trochu ubývat medailové úspěchy. Díky Ondřeji Mánkovi a jeho třem stříbrům na světovém šampionátu dorostu se znovu začíná blýskat na lepší biatlonové časy.

Ondřej Mánek.Zdroj: Jiří Novotný, Český biatlonový svaz

Ondřej Mánek odjížděl na biatlonový světový šampionát dorostu do švýcarského Lenzerheide s tím, že by bral všemi deseti alespoň jedno umístění do dvacáté příčky. „Abych pravdu řekl, nevěděl jsem, co od šampionátu čekat. Říkal jsem si, že být alespoň jednou do dvacítky, by byl velký úspěch. Loni jsem závodil na Olympijském festivalu mládeže v Sarajevu, tam jsem byl jednou za desítkou a byl z toho nadšený. Netušil jsem, jak se výkonnostně posunou soupeři a jak na tom budu já sám. Oproti EYOF v Sarajevu tady byla daleko větší konkurence,“ vracel se v myšlenkách ještě před Mistrovství světa mladý biatlonista ze Šumavy.

2.Zdroj: Jiří Novotný, Český biatlonový svaz

Nakonec z toho byla stříbra ve štafetě, sprintu a stíhacím závodě. „Říkali jsme si, že bychom mohli být ve štafetě do šesti, ale o medaili asi těžko někdo přemýšlel. Já štafetu rozjížděl. Na ležce jsem minul první terč, na stojce pak dvakrát. Ve výsledku to vypadalo dobře, ale já byl po štafetě strašně unavený. Závod jsem jel z mého pohledu nejhůř, ale ta radost pak byla největší. Týmová radost je vždy obrovská,“ vrátil se k první stříbrné Ondřej Mánek.

3.Zdroj: Jiří Novotný, Český biatlonový svaz

O tom, že by mohl přidat ještě stříbrné medaile ve sprintu a stíhačce, vůbec nepřemýšlel. „Ve sprintu jsem vyrazil volněji než jindy. Většinou to přepálím a pak nemůžu v dalších kolech. Když jsem vynuloval ležku, tak jsem si říkal, že by to mohlo být dobré. Spadlo to i na stojce, v cíli u mého jména svítilo druhé místo a nedokážu ani popsat ten pocit. Něco naprosto nepopsatelného. Ve stíhačce jsem přijel na první ležku desátý, ale dal nulu, soupeři chybovali a já jel najednou sám na prvním místě. Po druhé položce mě předjel Nor Nevland a já se ani nesnažil s ním závodit. Norové jsou běžecky zkrátka úplně někde jinde. V cíli jsem byl nakonec nějakých pětadvacet vteřin za ním. Samozřejmě opět velká spokojenost,“ popsal dvě individuální stříbrné medaile Ondřej Mánek.

4.Zdroj: Jiří Novotný, Český biatlonový svaz

Z Lenzerheide odjížděl maximálně spokojený a tři medaile jsou obrovskou motivací do další práce. Se jménem Ondřej Mánek zkrátka musí světová konkurence počítat. „Medaile určitě nakopnou, ale je třeba se vrátit nohama zpět na zem. Pořád jsou to dětské závody a nikdo neví, co bude za rok či dva. Pořád je třeba k tomu tak přistupovat. Spousta lidí je dobrých teď, ale příště to nemusí platit. Někomu to zase nyní jít nemusí a za čas vylétne nahoru. Je to krásný úspěch, ale pořád jsme ještě děti. Tak k tomu určitě přistupuje i trenér Michal Málek,“ doplnil skromně mladý biatlonista ze Záhoříčka u Čkyně na Prachaticku, student vimperského sportovního gymnázia a v současné době závodník SKP.

5.Zdroj: Jiří Novotný, Český biatlonový svaz