U výměny zbylých devíti výtahů lze počítat s investicí přes deset milionů korun. Výměna zmíněných devíti výtahů přijde na řadu až v příštím roce. „V Prachaticích nás čekají dva domy, oba v České ulici, tři jsou ve Vimperku v ulicích Mírová, SNP a K Rokli, jeden výtah budeme ještě měnit ve Volarech, dva v Husinci a poslední ve Vacově. Všechny výtahy jsou osobní o nosnosti do 250 kilogramů,“ říká Jaroslav Borovička.

Kromě výměny starých výtahů, které jsou v některých domech již od druhé poloviny sedmdesátých let minulého století, zajišťuje i SBD dostavbu také zcela nových výtahů tam, kde dosud nebyly. To se týká hlavně čtyřpatrových starších bytovek. „Několik jich už je v provozu, další dva se staví a nejméně o dalších šesti jednáme,“ podotkl předseda SBD Prachatice. Dodal, že záleží i na přístupu a finančních možnostech jednotlivých domů, kterých se týká výměna výtahů. „Počítáme ale s tím, že bychom měli s výměnami skončit zhruba ve třetím čtvrtletí příštího roku. V tu chvíli budeme mít kompletně vyměněny všechny výtahy v objektech ve správě SBD Prachatice,“ doplnil.

Ani Jaroslavu Borovičkovi neunikly zprávy o komplikacích s výtahy na jiných místech v České republice. Za provoz výtahu odpovídá jeho vlastník. Pro SBD Prachatice servis většinou zajišťuje firma Schindler, protože většina starých osobních výtahů jsou z doby, kdy tato firma výtahy převzala a provádí servis. „A to je druhá strana věci, kdy servisní firma, pokud by stav výtahu vyhodnotila jako špatný, může jeho servis odmítnout. Nicméně taková situace u žádného z výtahů v našich objektech dosud nenastala, na všechny máme platný servis,“ zdůraznil Jaroslav Borovička. Servis se provádí pravidelně. Každé dva týdny se musí provést kontrolní prohlídka, zapsat záznam a každé čtvrtletí se provádí kompletní servis. Není to určitě levná záležitost. U starších výtahů, kde není tolik elektroniky, je částka nižší, ale u nových vychází roční servis zhruba na dvacet tisíc korun.

Výměna starého, nebo dostavba zcela nového výtahu není právě malá investice. Není divu, že se ji snaží nájemníci a SBD chránit. I proto se po instalaci nového výtahu počítá také s instalací kamerového systému. „Pokud se na tom konkrétní dům dohodne, montujeme kamerový systém jak do samotného výtahu, tak do vstupního prostoru. Vše ale musí být na základě podepsaného souhlasu obyvatel domu, pak pošleme žádost na ministerstvo a zatím se nám nestalo, že by nám to zamítli. Tři černobílé kamery vychází na nějakých třicet pět až čtyřicet tisíc korun,“ dodal předseda SBD.

Po dobu výměny starého výtahu se obyvatelé domu musejí připravit na několikatýdenní komplikace. „Je to problematické. První dva týdny to většinou funguje tak, že firma provádí přípravné práce, výtah vypínají přes den, kdy ráno nechají lidi odjet do práce a děti do školy, pak výtah vypnou a zapnou ho znovu v odpoledních hodinách. Nicméně ve chvíli, kdy se začne výtah rozebírat, už v provozu ani provizorním být nesmí. Než se nainstaluje nový výtah a je spuštěný do provozu, trvá to většinou tři až čtyři týdny,“ konstatuje Jaroslav Borovička.

To bývá problém zejména pro starší a nemocné lidi. „Pokud je to jen trochu možné, ve výjimečných případech se to zajistí. Ale jakmile je výtah demontovaný, nezbývá, než aby si lidé v domě vyšli nějak vstříc. Je jasné, že když někdo není schopen sejít několik pater, musí mu někdo pomoct, ať už jsou to sousedi, nebo rodina, vždy je to individuálně byt od bytu. Je jasné, že pokud někdo chodí o berlích nebo je odkázán na invalidní vozík, se z bytu po tu dobu ven nedostane. Ale každý to chápe jako nutnost, že je výtah vyměnit potřeba, takže se ještě na nás nikdo neobrátil ani s požadavkem slevy z nájmu,“ doplnil předseda SBD Prachatice.

Nové výtahy by měly být i co do rozměrů vhodnější. „Kabina se ve srovnání se starými výtahy rozšiřuje. Vnitřní dveře jsou skládací na obě strany. Vnější šachetní by sice mohly být nově automatické, ale v případě panelových domů se moc nedoporučují. Důvodem je ocelová konstrukce, která nese celou šachtu až nahoru a jsou na ní zakotveny všechny šachetní dveře. Je více namáhaná, takže se osazují ruční šachetní dveře, které umožní mít i větší vstupní šířku do výtahu, než jaká by byla u automatických dveří. Tím pádem je dodržena i norma pro vjezd invalidních vozíků,“ dodal Jaroslav Borovička s tím, že i směrem dozadu se kabina prodlužuje tam, kde zůstává volný prostor mezi zadní stěnou výtahu a schodišťovým zábradlím.