Na akci spolupracují turistická centrála a muzea jako Albertina nebo Leopold Museum. Mezi první sdílená díla patří obrazy Schieleho, Rubense, Modiglianiho.

Agentura WienTourismus zřídila profil na OnlyFans v rámci kampaně, kterou chce upozornit na svobodu uměleckého vyjádření. „Klademe otázku, kolik nahoty vydržíme, a kdo může rozhodovat, co považujeme za neslušné. V kulturní metropoli Vídni můžeme odpovědět: umění aktu je společensko-politicky a umělecky součástí kulturních dějin,“ vysvětlil ředitel agentury Norbert Kettner na úvod kampaně.

Na https://onlyfans.com/viennatouristboard vystaví díla, která ostatní platformy jako facebook, instagram nebo twitter zablokují jako pornografii. Uživatelé, kteří si předplatí obsah vídeňského kanálu, získají vedle přístupu k dílům navíc i turistickou zážitkovou kartu nebo volnou vstupenku do muzeí, která se na akci podílí.

Co taky nabídne vídeňský web…Co taky nabídne vídeňský web…Zdroj: Deník/OÖN

Nejmladší starostka v Rakousku Nicole Zehetner-Graslová (25 let).
Od sousedů: Starostek přibývá, v Bavorsku rostou lanýže a na chatě nemají maso

Tajemné zmizení a nalezení

V sobotu se nevrátila z dopoledního proběhnutí se v Holzheim-Eppisburgu do domu pěstounů 11letá dívka, která jim byla svěřena už před osmi roky. Hledalo ji asi sto lidí i za pomoci psovodů a policejního vrtulníku.

V pondělí mluvčí policie v Augsburgu oznámil, že pěstoun dostal e-mail od sekty Dvanáct kmenů, podle kterého je dívka u rodičů. Ti údajně patří také ke Dvanácti kmenům. Lidé si o ní nemají dělat starosti, daří se jí dobře. Autenticitu zprávy policie zkoumá. Je-li děvče u rodičů, mohlo by se podle policie jednat o přestupek odnětí dítěte. S biologickými rodiči udržovala dívka pravidelný kontakt, navštívili se naposledy koncem září. Podle BR24 rodiče se dvěma dalšími dětmi žijí v Čechách. Do naší webové uzávěrky nic nového nepřišlo.

PNP popisuje Dvanáct kmenů jako sektě podobné starokřesťanské společenství. Členové vychovávají své děti samy, v Bavorsku do roku 2013 se souhlasem ministerstva školství. Po výtkách týrání dětí například bitím rákoskou bylo v roce 2013 v areálu kmene 40 dětí odebráno a předáno pěstounům, mezi nimi podle PNP také nyní hledané děvče. Své bavorské sídlo skupina opustila a domov našla v Čechách, na statku ve vsi Mšecké Žehrovice ve středních Čechách.

Česká Wikipedie popisuje Dvanáct kmenů (anglicky Twelve Tribes) jako mezinárodní konfederaci křesťanských náboženských společenství. Byla založena Genem Spriggsem (dnes známý jako Yoneq) v roce 1972 ve městě Chattanooga v Tennessee v USA. Celosvětové má okolo 3000 členů. Její členové žijí striktně podle Bible v přísně hierarchizovaném společenství. Živí se pěstováním vlastních plodin a chovem hospodářských zvířat. Své děti odmítají posílat do veřejných škol i kvůli tomu, že se tam vyučuje sexuální výchova a evoluční teorie.

Týdeník Respekt napsal v roce 2013, že sekta hlásá návrat ke konzervativnímu stylu života. Její členové si dobrovolně volí podmínky připomínající minulost. Na svých farmách si vousatí muži a ženy v prostých šatech pěstují vlastní plodiny a chovají hospodářská zvířata, věnují se tradičním řemeslům. Někteří religionisté společenství neoznačují za náboženskou sektu jako spíš za hnutí s alternativním životním stylem.

Našli ho a vrátili do hejna.
Od sousedů: Ukradený tučňák ze zoo, nejlepší sportovci Rakouska a synovražda

Jak se vozí jídlo po Linci

Linecký deník OÖN doprovodil 23letou studentku Julii Hammerovou na směně poslíčka na e-kole pro Lieferando. S deseti eury na hodinu je docela spokojená - stačí to prý, když člověk nechce nutně trávit dovolenou na Seychellách, směje se.

Mají ve městě čtyři čekací zóny. Jsou dirigováni promyšleným appem. GPS pozná, který z nich je právě blízko, a uloží mu úkol. Pokud jej poslíček přijme, případně převezme dodávku v restauraci, ukáže mu systém navigaci ke klientovi. "S placením nemáme vlastně nic společného, ale čím je počasí horší, tím spíš dostaneme taky pár eur dýška," říká Julia.

V 11:27 hodiny dostává první úkol, jet do bistra v Betlémské ulici, popisují OÖN. Ukládá svěřený balíček do termo-ruksaku a na kliknutí na mobilu je s ním poslána do Südtirolerstraße. V hustém provozu jede opatrně, opakovaně se zdvíhá ze sedadla, aby měla lepší přehled. "Řidiči jsou jen málokdy agresivní, ale často holt se nedívají, nebo jsou koncentrovaní na hledání místa k zaparkování nebo na odbočení, a nás nevidí," popisuje. V 11:33 přichází další zakázka, hluboko na jih Lince. "Vlastně vozíme po celé městě, od Pöstlingbergu až do Pichlingu," vysvětluje.

Jejich kola mají silný motor na matici náboje předního kola, na základně na Coulinstraße mají kdykoliv k dispozici čerstvé akumulátory. V 11:48 jedeme do Poschacher Stüberl, kde si zákazník objednal jídlo, které mají odvézt do Rudigierstraße. "Postupně zná člověk neuvěřitelně moc adres, obzvlášť hlavně od stálých zákazníků, celých kancelářských týmů, které objednávají často společně," komentuje.

Když balí jídla pro pět, šest osob, bývá ruksak pořádně těžký. U soukromých adres se poslíčkové ptají často i na patro, aby urychlili hledání klienta. To bývá obtížné i u firem s jediným číslem domu, ale s mnoha budovami a vchody.

Ve 12:09 veze jídlo z thajské restaurace, pořád v dešti. Neoprenové rukavice zahřívají prsty, ale v údajně vodotěsných botách je ledové chladno. "Dobré boty jsou moc důležité, to se poslíček naučí hned na začátku," říká Julia. Jezdí Lincem křížem krážem i v zimě a ve sněhu. "Jezdit na kole musíš rád, jinak jsi hned pryč," dodává.

Ve 12:19 vede další dodávka od Rauchkuchlu do průmyslové zóny. V restauraci se ale dozvídáme, že zákazník objednávku stornoval. "To se stává málokdy, ale nevadí to, jsme placeni podle času, ne za kilometry nebo dodávky," vysvětluje. Ve 12:35 vyzvedáváme jídlo na Hlavním náměstí, určené do centra Tabačky. Pak tutéž cestu jedeme ještě dvakrát, s pizzou a burgerem na Holubí trh. Ve 13:13 další objednané jídlo ještě není hotové, bereme tedy kuřáckou a WC pauzu. "Při téhle práci se staneš skoro automaticky kuřákem, co jiného bys taky mohl při čekání dělat," říká Julia.

Dříve za korony si mohli v restauraci často něco rychlého sníst nebo za chladna si dát čaj, ale už to skončilo, lidé v gastronomii už na ně nemají čas, uvádí studentka. Ve 13:40 ve L’Osteria na Promenade ruksak naplňují krabice pizzy. Ve 13.53 je systém diriguje k asijské restauraci pro objednávku klienta z Harrachstraße… .

I další zakázky Julii "honí" po městě. Na tachografu má už přes 30 kilometrů a je čas vyměnit akumulátor. Na začátku firmy měli málo jezdců, Julia často našlapala i přes tisíc kilometů za měsíc. Teď tým posílili a rozdělení špičkových časů za poledne a večer funguje velmi dobře. Studenti na částečný úvazek jezdí většinou tak tři hodiny denně, někteří profesionálové až osm hodin - s povinnou pauzou po maximálně šesti hodinách. Většina dodržuje poslušně povinnost nosit přilbu. S chodci prý celkem vychází. "Horší jsou jen ,koukači na handy´, nevmínají skoro nic kolem nich a běží ti rovnou pod kolo," kritizuje. Pak zaměstnává kotoučové brzdy…

Svou práci má ráda. "Mluvíme s klienty málokdy, předáme zakázku a popřejeme dobrou chuť, ale většina má radost a ,nefrfňá´, když se někdy trošku opozdíme. Starší jsou dokonce vděční, když si uděláme ještě minutku čas a trošku s nimi popovídáme…", uzavírá. Je to prý velmi uspokojující džob - jezdit na kole a lidem dělat radost dovezením jídla… Foto: Deník/OÖN/Pelzl