Je sobota, krátce po druhé hodině odpoledne. Místo vaření oběda a odpolední chvilky u kávy nájemníci třetího patra stožecké bytovky uklízejí a dávají dohromady vše, co v minulém týdnu přečkalo alespoň trochu bez úhony vodu, která se jim valila ze stropů ve všech místnostech.

Stojíme spolu se starostou obce Martinem Černým v chodbě v bytě paní Teresy Rosenfelderové, která od středy bydlí u syna a snachy ve stejné bytovce, jen o dvě patra níž. Ze stropu visí cáry odloupané malby a jeden z nich uprostřed věty pleskne o zem těsně starostovi za záda. Než se s paní Rosenfelderovou rozloučíme, stejný zvuk se ozve ještě dvakrát. „Mám tu připravené koště, takhle je to tu každou chvilku," říká nájemnice bytu. Zatím je u syna, i když připouští, že tak úplně v suchu to také není. „Tam mají zase problémy s vodou odspoda, táhne se do bytu, takže mají po zdech plíseň možná výš než metr," říká starosta Martin Černý. „Alespoň mi už nekape na hlavu. Bylo to hrozné, lehnete si, že si na chvilku odpočinete, ale pořád slyšíte, jak kolem vás kape voda," dodává Marie Rosenfelderová. Když přijel syn ve středu večer domů a viděl tu spoušť u maminky v bytě, rozhodnutí bylo okamžité. „Zrovna jsem si napouštěla vanu, když to syn viděl, řekl, ať se okamžitě sbalím a jdu k nim, že v tomhle mně nenechá už ani minutu," vzpomíná.

Že nebyla otázka, kterou Prachatický deník položil jednomu ze spoluvlastníků bytovky ohledně statiky až tak do věci, potvrdila i sama nájemnice. „V úterý, když viděli ti stavbaři, jak nám lije ze stropu, chtěli nás okamžitě přestěhovat do penzionu, že prý tu nemůžeme zůstat, že je nebezpečí, že by se mohl promáčený strop zřítit," dodává.

Už ve čtvrtek večer prý ale majitelé i stavební firma stav bytů neviděli tak černě. Hlavní radou pro nájemníky bylo, že mají topit a větrat. „Já mám dříví spočítané do dubna. Našla jsem si brigádu a teď sem mám chodit topit za své, a ještě tu ani nebydlet," diví se Marie Rosenfelderová.

Dobrá rada nad zlato, ale kdo ji zaplatí

A podobně rozpačitý je z doporučení vlastníků i soused na patře Pavel Šafář. Ten v sobotu vystřídal při úklidu bytu manželku, která musela do práce. „Dceru jsme museli odvézt alespoň na pár dní prázdnin k babičce. My se ženou zatím přespáváme na ubytovně, kterou nám připravila obec. Ale tam je jenom malá kuchyňka, navíc všechno nádobí a vybavení máme tady. Když tu ve čtvrtek byli majitelé a z firmy, pořád se dokola omlouvali, že si mysleli, že bude lepší počasí. Pořád si sypali popel na hlavu, jak nás nechtějí odsud dostat, že máme topit a větrat a oni že to dají zase dohromady. Ale když jsem se jich zeptal, jestli si myslí, že to tu někdo dá dohromady alespoň do jara, neodpověděl mi nikdo," říká Pavel Šafář.

Aby byty postupně vysychaly, znamená to tam neustále topit a současně větrat, v tom mají majitelé domu pravdu. "Otázkou je, kdo by to měl dělat. Jestli za své vlastní peníze a svým vlastním dřevem, které si koupili na zimu nájemníci, nebo se o to postará vlastník objektu a firma. Nájemník si koupil své dříví, nechal pořezat, naštípal a bude se s ním tahat do třetího patra a stápěl jen proto, že ho někdo jiný nechal vyplavit? Vlastníci hovoří o možném snížení nájmů, ale tady přece nemůže být řeč o nějakém snížení, ale o stoprocentní prominutí nájmu. A to nemluvím o ostatních nájemnících z nižších pater, i oni budou muset mnohem víc topit, takže spotřebují daleko víc dřeva, než s čím počítali," upozornil Martin Černý.

V doslova bojových podmínkách přežívají, protože o bydlení nemůže být řeč, i třetí nájemníci v posledním patře manželé Svobodovi. „Voda už ze stropu sice neteče, ale kape pořád, navíc se začíná strop promáčet i na místech, kde ještě včera nic nebylo," ukazuje Marie Svobodová na strop malé ložnice, kde momentálně spí. „Budeme tu muset vydržet, já nemám sílu se stěhovat teď někam a pak se zase jinam. U muže v pokoji je trochu lépe a co spím já, je sice vlhko, ale já nesnáším na spaní teplo, takže si třeba dám tam, kam mi teče na postel, igelit a spím tam," vysvětluje Marie Svobodová.

Nebýt nájemníků, škody mohly být větší

Jak ukázala zejména první dny, kdy do bytů tekla voda proudem, nebýt samotných nájemníků, škody způsobené nepromyšleným zahájením rekonstrukce mohly být mnohem větší a výrazněji by bývaly byly zaplaveny i byty ve spodních patrech. "Majitelé tu byli ve čtvrtek, v pátek tu byla paní z jejich pojišťovny sepisovat všechny škody. Sepisovali všechno. Já jsem jim zachránila tisíce, protože díky tomu, že jsem chytala vodu, jde mi i mikrovlnka i televize, ve kterých byla voda. Kdybych to nechala všechno tak a odešla, byla by škoda mockrát větší. Mám starý nábytek, tak za ten moc platit nebudou, ostatní věci jsem zachránila až na koberec," odhaduje Marie Svobodová. Kdyby Svobodovi a ostatní nájemníci ve třetím patře skutečně své byty v úterý večer opustili, v tuhle chvíli by se možná nedalo bydlet ani v jednom z bytů v bytovce. "Bylo to pořád dokola, každých deset minut jsem musela vylévat vodu a vytírat. Pořád to teče ze stropu, dneska v noci jsem zase musela roztahovat igelity, protože půda je celá promáčená. Už teče i tam, kde před tím voda nebyla. A už je tu plíseň," ukazuje Marie Svobodová na další skvrnu pod stropem.

Sucho je ovšem v případě Svobodových pojem značně relativní. Protože musejí topit ve všech kamnech, byt začíná připomínat skleník, ve kterém se evidentně daří plísni. Zástupci majitele a stavební firma mají ovšem jiný názor, soudě podle toho, co paní Svobodové ve čtvrtek večer slibovali. „Že prý mi to za týden vymalují, tak jsem mu řekla, že za týden tu budou zdi černé jako jeho bunda. Tohle bude vysychat měsíce," říká Marie Svobodová. Kam, kdy a jestli vůbec se z neobyvatelného bytu přestěhují, pořád neví. Ve Stožci by ráda zůstala, dokonce jí nabídla sousedka z prvního patra, že s nimi byt vymění, jenomže tohle řešení má víc otazníků, než to, zda se podaří Svobodovým zajistit byt v Prachaticích. Jak potvrdil starosta, spodní byty jsou vlhké odspodu, navíc vlastník nemovitosti má v plánu kompletní rekonstrukci všech bytů a začít musí od třetího patra. Takže podobná směna nejspíš nepadá v úvahu.

V domě samotném snad mají lidé to nejhorší možná za sebou. "Ve středu a ještě ve čtvrtek byli skutečně v hluboké depresi a bylo to tam jedno slzavé údolí, možná toho vybrečeli víc, než jim napršelo ze stropu. Sice jsem tam byl často, ale jak se opravdu cítí, to si nedovede zřejmě představit nikdo, kdo v podobné situaci sám nikdy nebyl. Ale snad se trochu zlepšuje, alespoň už jim neprší na hlavu. Jak se říká, slibem neublížíš, ale snad majitelé dodrží, co říkají. Přesto pořád nevím, kde ti lidé do doby, než ho opraví, budou, protože ten dům nemá šanci teď před zimou v dohledné době vyschnout," dodává starosta Stožce.

Jsou zkušenosti, které potěší i zamrzí

Ačkoliv události posledních dnů citelně zasáhly do života všech lidí v bytovce, společně si prožili ještě jednu velkou životní zkušenost. S lidmi kolem sebe a jejich přístupem ke krizové situaci a ochotou pomoci jim. „Jednoznačně je na prvním místě starosta. Nikdo jiný by se o nás tak nestaral. Co pro nás udělal on, to by jiný neudělal," říká Marie Svobodová. Zastání našli lidé v první řadě u starosty i podle Teresy Rosenfelderové. „Už jsem mu to řekla mockrát, smekám před ním klobouk, to co on, pro nás nikdo neudělal," říká s tím, že jak z končících tak nových zastupitelů obce za nimi do soboty nepřišel nikdo zeptat se, jak jsou na tom a jestli nepotřebují s něčím pomoct.

Potvrdil to i starosta Martin Černý. "V neděli a v pondělí se tu něco dělo, bylo špatné počasí, hodně pršelo, začalo silně zatékat do horních bytů v bytovce. Lidi tam už poměrně hodně trpěli jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Ve středu i ve čtvrtek jsem se ptal lidí v bytovce, jestli za nimi přišel někdo z končících nebo nových zastupitelů zeptat se, jestli nepotřebují s něčím pomoci, jestli se někdo vůbec zajímal. Nakonec jsem byl překvapený, protože přes veškeré sliby před volbami, jak se budou o místní starat, jak se chtějí věnovat důchodcům, nikdo z nich se v bytovce podívat nebyl. Takže, pokud se mne ptáte ne nějakou zásadní zkušenost za uplynulý týden, pak musím odpovědět lidi a jejich přístup k druhým v kritických situacích, někteří, kteří ani nemusí, pomohli, jiní, od nichž by to tak trochu očekával, protože je to jejich povinnost, se ani neozvali. Možná to nevím, ale ani lidé z bytovky o nikom nevěděli. Obecně ale i osud nájemníků zájem asi je. Minimálně se o tom alespoň baví mezi sebou, zajímají se hlavně někteří důchodci," konstatoval starosta.

Ubytovna je jen dočasné řešení

Obec koupila v tomto roce turistickou ubytovnu. Poslední dny potvrdily, že to bylo správné rozhodnutí, byť zamýšlené zcela jinak. "Udělali jsme to nejnutnější, uklidili, vymalovali, co bylo rozbité, spravili, udělala se revize elektrických rozvodů, což je vlastně připravené první patro pro turistické ubytování. V záměru máme přestavbu na malometrážní byty s využitím půdní vestavby. Ale s nájemníky to nebude možné. Každopádně teď je připravená jako nouzové ubytování, byť se společným sociálním zařízením a malou kuchyňkou na patře. Je to skutečně pomoc v nouzi pro maximálně šest rodin. Nějaký nábytek tam je, ale určitě se sem nedá přestěhovat kompletní domácnost. Bohužel, obec nemá navíc ani skladové prostory, kam bychom mohli lidem dočasně pomoct s přestěhováním vybavení bytů, než se zrekonstruují a budou se moci, jak alespoň majitelé domu slibují, vrátit," říká Martin Černý.

Problémy nekončí

Začíná nový týden a s ním nastupují další starosti. "Od pondělka nás čeká dotáhnout do konce řešení bytové situace pro Svobodovy, aby se mohli přestěhovat. Uvidíme, jestli se podaří zajistit pro ně byt v Prachaticích, dost lidí se v tom angažuje, tak uvidíme. Bohužel bychom tím přišli o dva lidi a v osobě pana Svobody i o dobrého a dlouholetého kronikáře. Ale to by se nedalo nic dělat, v tuhle chvíli musí všechno stranou a je nejdůležitější, aby oba byli na stáří zajištěni i po stránce kvalitního bydlení. S úřadem práce už jsme začali na konci minulého týdne jednat. V příštím týdnu čekáme, že se za lidmi zastaví a dají vše dohromady. Ale i kdyby si mohli koupit nový nábytek, do bytů v tomhle stavu se nic dát nedá. Jsem přesvědčený o tom, že když se do nich podíváme za týden, čtrnáct dnů, budou plné plísně," uvedl v sobotu starosta Stožce Martin Černý.