Její rodiče se totiž pustili do podnikání a v té době si tady otevřeli restauraci. „Mamce jsem se pořád montovala do práce, chtěla jsem sama roznášet nápoje a později i jídlo. Samozřejmě, že jsem ale také pomohla s dnes tak neoblíbenou činností, mytím špinavého nádobí,“ zavzpomínala Jana Havlíková.
Dnes už ale strávníky neobsluhuje malá holka, zanedlouho totiž Jana Havlíková oslaví pětadvacáté narozeniny.
„I tak se někdy k minulosti vrátím, a to s našimi stálými zákazníky, protože někteří si mě pamatují ještě se školní taškou na zádech,“ s úsměvem vyprávěla a upřesnila, že už tyto zákazníky bere jako jednu velkou rodinu, a tak jim malé srandičky na její adresu odpustí. Po mnoha letech „brigádničení“, nastoupila na plný úvazek ve svých osmnácti letech.
Dnes už se tak s rodiči střídá a v době, kdy slouží, má na starosti celou restauraci. Dalo by se tedy říct, že jde o jednu z nejmladších hospodských na Netolicku. A i v těchto letech si dokáže udělat respekt u zákazníků, kteří si moc dovolují.
„Musím ale přiznat, že jich je málo. Mám štěstí na slušné zákazníky, jediný problém byl v době, kdy se zvýšila cena za pivo. Ale i na to si brzy hosté zvykli. Párkrát jsem také zažila takové menší šarvátky, šlo ale většinou o výměny názorů. Nic vážného to nebylo,“ tvrdila.
Restaurace ale neslouží jen pro stále zákazníky. Jana Havlíková má spolu s dalšími kolegy na starosti třeba pořádání svateb. „Předsvatební úpravy jsou docela časově náročné, musíme připravit tabuli a všechna ostatní přání svatebčanů. Výsledek ale vždy stojí za to, máme z toho moc dobrý pocit, který k takovým akcím rozhodně patří. Před pár dny se u nás také sešli fanoušci českých hokejistů. A to bylo také veselo. Ne že bych já sama byla velkým fanouškem, mě spíš baví pozorovat ostatní a užívat si tak s nimi,“ přiznala.
„Jak jsem celou situaci sledovala, musím na fanoušky prozradit, že mnohem víc fandili v sobotu. To se ozývaly radostné výkřiky nejen od nás, ale také z ostatních hospod. Bavilo se prostě celé náměstí,“ vzpomněla Jana Havlíková.
Práce s lidmi tedy není vůbec lehká. Nikdy obsluha neví, s jakými povahami se může střetnout. To ale k této práci patří a musí se ji za všech okolností přizpůsobit. Není to ale jediná taková obtížnost. Podle slov Jany Havlíkové trpí dost i celé tělo. „Ze začátku jsem to až tak nepociťovala, ale dnes už je to jinak. Po dvanáctihodinové směně mě bolí nejen nohy, ale také záda. Myslím si, že pro ženskou to není moc dobrá práce, a to hlavně pro tu, která by tak chtěla začít po mateřské dovolené.
Špatně by to skloubila asi i s hlídáním svých dětí. Aspoň tak to cítím já,“ konstatovala a závěrem dodala, že ani sama si není jistá, zda by se po mateřské k této práci opět vrátila.