Nedělní ráno začalo povídáním o Modré planetě, filmy a nechyběly ani hry. A po obědě se šlo uklízet. Několik skupin si dalo sraz před Domečkem, tedy pracovištěm DDM a šlo se na to. Já si vybral skupinu, která šla na Zlatou stezku.
Rukavice, bílé pytle a šlo se. Během chvilky sbíráme a již před vstupem na stezku máme první pytel. "Jdu ještě na louku," řekl František a po chvilce nesl mnoho hadrů. "Ach jo, tak to je síla," povzdechli ostatní a hadry šly do pytle. No bylo toho dost a za hodinku jsme nasbírali pět pytlů nepořádku. Země si oddychla a my všichni byli rádi, že jsme mohli ulevit. Jenže to pověstné "ale" zde zůstává. Rozum někdy stojí nad tím, kde jsme schopni to, co máme v ruce, odhodit, a co jsme schopni učinit.
Ladislav Beran
