Ve čtvrtek 22. června ti starší v pátek 23. června mladší. Komunikace, vlídnost, slovo pohlazení. Poskytnutí první pomoci, ale pomoci obecně. Nevidomost, úrazy, stav, kdy je člověku amputována ruka, noha, či obě končetiny a jak to zvládat se dovídali žáci v průběhu obou dnů, ale taky si to prakticky vyzkoušeli.

Jízda na invalidním vozíku, chůze o berlích a vyzkoušet si běžné úkoly. Vyzkoušet si jaké to je se obléci, najíst, vyčistit zuby či jak náročný je sport. Největší úspěch měla paní Marie Mrázová nevidomá mladá paní se svým vycvičeným pejskem Arwen. Dětem ukázala mnohé ze svého života a zejména ukázka co vše umí Arwen se moc líbily a paní Marušce se dostalo velkého díky a potlesku.

Druhý den patřil prvnímu stupni. Zde za katedrou stáli spolužáci devátých tříd, kteří dětem radili a pomáhali a sami odborně vedli výklad. Dařilo se jim zdatně a stejně jako lektoři den před nimi byli odměněni potleskem. Bariérový den se vydařil po všech stránkách, děti viděly a sami si vyzkoušely, že i s handicapem se dá žít. Je to jen o toleranci, úctě k člověku a schopnosti jednoho druhému pomoc a nalézt správnou cestu.

Byly to užitečné dva dny, za které Volarští děkují DDM Prachatice, paní Haně Rabenhauptové referentce pro komunitní plánování, která má v těchto službách ohromné zkušenosti, Jiřímu Gabrielovi Kučerovi, Svazu tělesně postižených ve Volarech, Marii Mrázové a vodícímu psovi Arwen, vedení základní školy ve Volarech a žákům devátých tříd, kteří se svého těžkého úkolu chopili výborně a od nás dostali jedničku s hvězdičkou.

Ladislav Beran.