Za originálním dílem, které probouzí fantazii, stojí mladý pár, Kateřina Dvořáková s přítelem Lukášem. Ti se do společného tvoření pustili loni v létě. „Šlo o to, aby rodiče, a především děti bavilo chodit ven a těšilo je to. Přítel se dřevem pracuje a mě dřevo inspiruje, krásně voní a lehce se opracovává,“ vysvětlila Kateřina, která studovala uměleckou školu v Bechyni, a tak jí nechybí kreativita ani zručnost.

Relax a odreagování

Podle Katky vše začalo jen vzkazem: Krásný den pocestný. Vaše víla a nápad dál eskaloval. „Skřítkov má pouze počáteční ceduli a žádný konec. To z toho důvod, že chceme pokračovat dále a jen tak neskončit. Čas strávený výrobou ani skřítky nepočítáme, máme to jako relax a odreagování,“ přiblížila Katka Dvořáková.

Tým Českého rozhlasu Dvojka zavítal na zřícenu hradu Choustník na Táborsku, živě vysílali v pátek 30. dubna ráno.
Speciální čarodějnický díl vysílal Dalibor Gondík z hradu Choustník

Jméno Skřítkov bylo podle ní jasnou volbou, stejně tak lokace. „Je to název, který nikoho neurazí. Malý Jordánu je krásné místo a celkem opomíjená část Tábora. My sami v Náchodě bydlíme,“ uvedla spoluautorka projektu.

Trpaslíci ji od malička fascinovali, a tak to zůstalo do dospělosti. Postaviček už na prostor na několik metrů kolem cesty umístili řadu. „Dlouho jsme žádného skřítka nepřidali, tak PF bylo na konci roku naprosto ideální a aktuální,“ odvětila na dotaz ohledně posledního přírůstku.

Inspirují se navzájem

Její největší inspirací je právě přítel Lukáš, který ji ve všem podporuje. „Neuvěřitelně mi pomáhá, poskytl mi prostor včetně nářadí, bez toho všeho, a hlavně bez něj by to rozhodně nešlo realizovat. I na Křemílka a Vochomůrku mě nasměroval on,“ upozornila na známé večerníčkové postavy, které ve Skřítkově také žijí.

V soběslavské knihovně zahájili ve středu 4. března vernisáží jubilejní desátou výstavu dětských prací a fotografií z MŠ Nerudova.
Rok se skřítkem Soběslaváčkem

Malé domečky, okénka, dekorace i mužíčkové s čepičkami vznikli většinou z odřezků či větviček. „Šlo o zbytky, které nám bylo líto spálit. Nechtěli jsme do toho investovat, i barvy jsou tzv. co dům dal,“ smála se žena, co vdechla polní cestě život.

Společné poslání

Každý trpaslík má svou osobnost, všichni dohromady mají poslání těšit kolemjdoucí. „Doufáme, že všem dělají radost. Každý návštěvník si své poselství najde určitě sám. Většina lidí v této době myslí na sebe a tráví mnoho času doma, a doba covidová to ještě zhoršila. Tak proč nepotěšit ostatní jen tak," míní.

Činnost dvojici naplňuje, a tak i jejich postavičky zažívají vývoj. Jsou propracovanější, barevnější a získávají i drobné detaily. „Nikdy nás nenapadlo, že nás to tolik chytne. To však znamená, že nikdy není pozdě učit se novým věcem,“ smála se Kateřina Dvořáková.

Návštěva Dětského světa s mašinkou, Strašidelného podzemí a Skřítkova v Táboře.
VIDEO: Přímo v centru Tábora existují vchody do světa pohádek i strašidel

Zapojilo se i okolí

Do vesničky přibývají obyvatelé nejen jejich zásluhou. „Těší mě to, že i ostatní děti začaly rozvíjet svou zručnost a fantazii s rodiči a Skřítkov se začal i díky jejich příspěvkům rozrůstat,“ zmínila, že už nejde jen o jejich projekt, ale společnou akci.

I když už se našel i vandal, tak neklesají na mysli. Pozitivní reakce totiž převažují. „Jsme překvapení, že jsou procházející slušní, rozšiřují vesničku a společně s námi se starají také o její údržbu, proto bychom touto cestou chtěli všem moc poděkovat,“ uzavřela vzkazem.

Že skřítci existují, o tom už teď nemůže být ani pochyb. Nyní víme i odkud pocházejí a kde žijí, i když je jejich kultura opředena tajemstvím. Navštívili jste také Skřítkov u Tábora, máte nějaké fotografie? Jak se líbily postavičky vám, vašim dětem, vnoučatům, známým? Napište nám svůj příběh, dejte pidimužíkům jméno, vlastnosti i povolání. Svoje reakce, názory a třeba i obrázky můžete zasílat na redakce.taborsky@denik.cz. Děkujeme.