Dagmar Václavíková přiblížila, že zákeřný vir si jako „nechtěný suvenýr“ přivezla starší dcera zřejmě z Anglie. „Dcera Kateřina studuje na univerzitě v Londýně režii, kde byly v té době tři potvrzené pozitivní případy na Covid-19. Myslíme si však, že se nakazila až cestou domů v letadle, protože u nás onemocnění propuklo téměř současně,“ vysvětlila.

Ze studií se vracela ve středu 18. března letadlem o půlnoci na Letiště Václava Havla. „Šlo o jeden z posledních povolených letů. Byla celkem vyděšená z toho, že nikdo ani letušky nepoužívaly ochranné pomůcky. Ona totiž měla jak roušku, tak rukavice pro pocit vlastního bezpečí,“ popsala návrat dcery.

ZTRATILY CHUŤ A ČICH

Teprve týden po příletu, kdy nastoupila preventivní karanténu kvůli cestovatelské anamnéze, na sobě zpozorovaly příznaky. „Horečky jsme vůbec neměly, mně se udělal opar. Starší dcera trpěla na bolesti hlavy a svalů. Hlavním projevem, který jsme však na sobě pozorovaly všechny, byla ztráta chuti a čichu,“ shrnula Dagmar Václavíková.

Nejmladší třináctiletá dívka měla asi nejvíc bezproblémový průběh. Dagmar Václavíková by to přirovnala k jarní únavě. „Ještě než se dcera vrátila, tak jsem se informovala na Okresní hygienické stanici, jak máme fungovat,“ sdělila. Osobně ji překvapila reakce hygienické stanice, která ji pustila ještě na tři dny do práce. „Počítala jsem s tím, že bych klidně mohla pracovat z domova. Chovala jsem se tedy velmi ohleduplně vůči ostatním spolupracovníkům, s nikým jsem se nepotkávala a nosila roušku,“ zmínila.

PRVNÍ TESTOVÁNÍ

Ve čtvrtek 26. března zavolala na krajskou hygienu s tím, že se necítí dobře. Potom přišlo teprve první testování. „Volala jsem, že jsme všechny máme ztrátu čichu a chutě. Oni se ptali, zda máme horečku a když jsem řekla, že ne, tak jsme podle nich byly v pořádku,“ kroutí ještě dnes hlavou. Riziková podle nich byla hlavně dcera, takže výtěr z nosohltanu šla nejdříve pouze ona.

Test ji udělali v odběrovém centru před táborskou nemocnicí ještě ten den odpoledne. „Druhý den už volali, že je pozitivní. Jelikož byl pátek, tak nám dvěma řekli, že my máme přijít až v pondělí, v úterý už jsme věděly, že jsme nemocné všechny,“ popsala. Na televizi se raději nedívaly. „Zprávy zbytečně vyvolávají paniku, ze světa přicházejí informace o mnoha mrtvých, což by nám určitě neprospělo na psychice,“ naznačila Dagmar Václavíková.

LÉČENÍ NELÉČENÍ

Domácí léčení probíhalo po telefonu. „Doporučili nám dodržovat pitný režim a v případě horečky užívat Paralen, to bylo všechno,“ přiznala, že ji samotnou styl léčby překvapil. Na bolest hlavy a svalů si starší dcera brala občas Ibalgin. „Poslední dva testy už byly negativní, takže jsme více než tři týdny zdravé,“ upřesnila.

Snažili se podporovat imunitu a jíst hodně čerstvého ovoce. „Brali jsme vitamíny C a D, známí nám nakupovali a vozili hodně citrusů a dalšího ovoce,“ řekla. Mladí sousedé se dokonce nabídli, že jim rádi nakoupí, což je velmi potěšilo. „To bylo od nich moc hezké a solidární. Doma jsme pak hodně pekly, dcery se věnovaly studiu, starší psala scénáře a různé eseje. Mladší Natálie se připravovala na přijímací zkoušky na francouzské gymnázium. V karanténě člověk pozná, že toho tolik k životu nepotřebuje,“ smála se.

POTVRZENÍ JEN NA ŽÁDOST

Po dvou týdnech testy ukázaly, že třináctiletá Natálka má onemocnění již za sebou, starší Kateřině se jednou i přitížilo tak, že nemohla skoro dýchat. „Přirovnala bych to opravdu k horší chřipce,“ doplnila pro srovnání. „Potom volali, že jsme negativní všechny a že můžu jít do práce. Nedávají ani žádné potvrzení. Přišla mi akorát sms, že jsme zdravé,“ uzavřela. Starší dcera si vyžádala potvrzení do školy, že prodělala Covid-19 a trvalo více než týden než jej nemocnice zaslala.