Počasí občas vyvádělo psí kusy a když se mračna zarazila o šumavské velikány, dokázalo pršet v kuse i několik dní. Tak tomu bylo i v Husinci, slavném to rodišti mistra Jana Husa. Ten, kdo si chtěl zajistit alespoň trochu slušnější živobytí, musel se tedy řádně ohánět.
Sedlák Norbert zHusince však nikdy moc chuti do práce neměl a jen vymýšlel, jak přijít kpenězům a moc se přitom nenadřít. Když se dívával, jak se za vrcholem Boubína začíná slunce sklánět kobzoru, vzpomněl si mnohokrát na pověsti o bohatství, ukrytém vlesích této pověstmi ověnčené hory. Jednou na svátek Proměnění Páně, brzy po svítání, zavolal čeledína, naložil mu krumpáč a lopatu a společně vyrazili na Boubín. Čeledín se ošíval. Tušil, že ztoho nic dobrého nekouká a zlomyslnost a lenost sedláka nebyla taktéž dobrou výbavou na cestě za pokladem. No zdráhání mu však nebylo nic platné, a tak se před polednem oba muži ocitli na východní straně kopce se zlověstným názvem Čertova stráň. Vpustém svahu nad Boubínským potokem nalezli díru vzemi a začali kopat. Práce šla vcelku lehce, vysušená a rozpraskaná zem nekladla odpor a brzy narazili na dřevěný poklop. Tu sedlák vyzval čeledína, aby vlezl do díry a přesekl kořen, který bránil dalšímu kopání. Když byl čeledín kněmu otočen zády, praštil ho sedlák do hlavy obrovským kamenem. Bezvládné tělo pak vytáhl a odhodil stranou. Ač na věži hoštického kostela odbila teprve třetí hodina po poledni a od rána byl slunečný den, ozvalo se hřmění a obloha se ve vteřině zatáhla. Zvedl se vítr a zdáli se ozval dusot kopyt. Sedlák stál po pás ve vykopané jámě a třásl se strachy. Dusot kopyt se blížil a najednou byla stráň plná podivných lovců. Na koních černých jako uhel seděli jezdci včerných pláštích, sčernými klobouky halícími tváře.
Ten vpředu měl na klobouku velké černé pštrosí pero a přes prsa ohromný černý lovecký roh na černé šňůře. Beze slov slezl zkoně a sklonil se kmrtvému čeledínu. Sedlák využil okamžiku, kdy se pozornost přenesla na nebožtíka, vyskočil zjámy a začal utíkat. Černý lovec ostře hvízdl a za prchajícím se rozběhla smečka černých ohařů. Byl to tichý a rychlý lov. Po pár desítkách metrech psi sedláka dostihli a krátké sedlákovo zaječení přerušilo ticho. Lovec přivolal psy a naložil nešťastného čeledína na svého koně. Pak sám nasedl, a chladným pohledem zavadil o rozsápané sedlákovo tělo. Zvedl ruku a silný vítr sebral loňské listí a přikryl lidské ostatky i díru, která měla být cestou kpokladu. Zabitého čeledína pak našel hrobník vmárnici husineckého hřbitova, kde byl druhého dne dle křesťanského obřadu pochován.

Jaroslav Pulkrábek