Na 4. dubna přichystala Prachatická knihovna program „Noci s Andersenem" pro vítěze „Čtenářské ligy". Že nevíte, co je to „Čtenářská liga"? To je vlastně takové závodění o největšího čtenáře. Úkolem každého přihlášeného čtenáře je nasbírat co nejvíce bodů za půjčování knížek a časopisů a za jiné aktivity spojené s knihovnou. Letos se do soutěže zapojilo 61 malých čtenářů, z nich zhruba pět desítek přijalo pozvání ke společnému strávení noci mezi knížkami.
Noc začala večerem ve starobylém Radničním sálu. Přišla celá řada hostů, byl nachystán křest úplně nové knihy Hynka Klimka plné pohádek o strašidlech Strašidlář, dostavil se spisovatel Hynek Klimek, ilustrátorka, zástupkyně nakladatele a zastupitelka města Jana Krejsová.
Když jsme přicházeli na prachatické náměstí odkudsi z podzemí Staré radnice se ozývala muzika. To ve sklepě zkoušela kapela Libín-S, zkoušeli i tanečníci.
Pozvánku na „Noc s Andersenem" dostala totiž i parta „dospěláků" – folklorní soubor Libín-S, která dostala za úkol „probarvit" večer a začínající noc muzikou a tancem.
Mezi tím už seděly v sálu děti, také několik rodičů přišlo. Ještě než se začalo, zvednul se malý skřítek Stodolníček a šel za spisovatelem Hynkem Klimkem pro podpis. Za ním přicházeli i další.
Najednou zazněla fanfára, mezi dveřmi byl Večerníček, kterého přiváděla do Radničního sálu ředitelka Prachatické knihovny Hana Mrázová. „Noc s Andersenem" začala.
Pak už přišla řada na Libín-S. Soubor vtančil do sálu klasicky, Bavorovem. Děti se do zpěvu nepřidaly.
Členové souboru Libín-S mají rádi humor a lásku. Další tanec vlastně ani vedoucí souboru Helena Svobodová neuváděla, každý ve chvilce pozná, o co jde, navíc se všichni dobře baví – Slepice. Však se také děti od srdce smály.
Helena Svobodová se ve chvilce proměnila z vedoucí souboru v pohádkovou babičku. Vyprávěla jednu z premiérových pohádek ¨ z nové knížky, dobře se bavily nejen děti, ale i spisovatel Hynek Klimek.
Na řadu přišlo taneční pásmo Plavci. Hlavní aktivity folklorního souboru Libín-S Prachatice jsou u Schwarzenberského plavebního kanálu. V jejich repertoáru je tedy přirozeně tanec, který připomíná zábavu našich předků po těžké práci u kanálu. Plavební háky se v tomto tanečním pásmu stanou nejen plavebním nářadím, ale také hudebním nástrojem, musím říct, že v renesančním klenutém sálu zněly tyto nástroje tak, jak jsem to ještě nikdy neslyšel, z plavebních háků se stane kolotoč, plavební háky létají vzduchem. Trochu jsem trnul strachy, že se jejich dráha střetne s lustry. Chlapi byli, vlastně také jedna tanečnice, šikovní, nedošlo k žádnému třeskotu skla. Hrála se také klobouková hra, do hry se zapojila i jedna dívčina z publika.
Snad při každém vystoupení jihočeského folklorního souboru přijde na řadu Doudlebská polka. Nejinak tomu bylo i v prachatickém Radničním sále. Do kola při ní šli i malí diváci.
Nadešel čas ke slavnostním okamžikům křtu knížky Hynka Klimka. Paní ředitelka Mrázová v doprovodu Večerníčka a skřítka Stodolníčka přinesla tácek se slámou a v ní položenou knížku Strašidlář. Ke křtu pak pozvala autora a další čestné hosty. Každý z nich posvětil novou knížku rozkvetlou větvičkou forsytie, pronesl krátké přání do života knížky.
Pak paní ředitelka Hana Mrázová seznámila přítomné s výsledky Čtenářské ligy. Hned první diplom vítězce v kategorii do 9 let předala Štěpánce Pavlíkové.
Když si své diplomy převzali i vítězové třetí kategorie – ve věku od 11 do 15 let, spustila znovu kapela Libín-S, tanečníci, tentokrát to byli jen chlapi, zatancovali tanec Bába.
I v dalším tanci hráli hlavní roli chlapi. Předvedli tanec Martin. Jeho vzorem je masopustní tanec se šavlemi z oblasti Kaplicka a Novohradska, ale i na druhém břehu Malše. Chlapi s ním obcházeli v době masopustu dům od domu třeba v Horní Stropnici, v Rybníku i v Leopoldschlagu. Tradice tance se šavlemi či s meči sahá do šedého dávnověku.
Kapela pustila samé písničky, které všechny děti znají, všichni zpívali, zpěváci z kapely, tanečníci, děti, hosté.
Folklorní soubor Libín-S Prachatice věnoval následující tanec loni svému městu – Prachaticím. Před více než tisícem let putovali soumaři se solí přes Šumavu z Pasova do Prachatic. Libíňáci jej nazvali Soumaři. Soumaři šli po úzkých stezkách, po kterých ani nemohl projet povoz, proto sůl, nosili v dřevěných soudcích – prosticích – buď na zádech či na hřbetech koní či mezků. Cestou je čekala řada nebezpečí, nemoci či lapkové. Lépe bylo, když už se u Volar dostali do otevřené krajiny, kde v lukách pracovala děvčata na senech, u potůčků klapaly mlýny. A úplně nejlíp bylo, když došli až do Prachatic, sůl prodali a pak měli čas zajít se poveselit před další cestou.
Libín-S si na prachatickou radnici mezi malé čtenáře přivedl i koně. Na rozdíl od těch obyčejných koní, ten libíňácký umí tancovat. Děti ani hosté ovšem nevěděli, že kůň měl svým způsobem premiéru. V jeho hlavě poprvé tancoval Vašek.
Blížil se závěr, Libín-S Prachatice končí vždy tancem V Prachaticích, při kterém vedoucí souboru představí muzikanty a tanečníky.
Paní ředitelka Mrázová pak už měla jen několik milých povinností – poděkovat všem hostům, předat jim kytice, popřát nové knížce dobré čtenáře a dětem krásný večer a noc mezi knížkami.

Hynek Hladík